Správa národního parku Podyjí

Z hlediska flóry i vegetace se Národní park Podyjí řadí k nejpozoruhodnějším územím ve střední Evropě. Důvodů je několik. Nejdůležitější z nich jsou fytogeografická poloha území, mikro a mezoklimatické poměry, geomorfologie území a geologické podmínky.

Údolí Dyje v NP Podyjí představuje jednu z nejbohatších botanických lokalit České republiky

Flóra Podyjí je určována především polohou území na hranici dvou biogeografických celků – provincie středoevropských listnatých lesů a provincie panonské.

Dle fytogeografického členění ČR leží východní třetina území ve fytogeografickém obvodu Panonského termofytika, konkrétně ve fytogeografickém okrese 16. Znojemsko-brněnská pahorkatina. Zbývající území patří již do obvodu českomoravského mezofytika a náleží k fytogeografickému okresu 68. Moravské podhůří Vysočiny.

Hranice mezi oběma jednotkami probíhá od Znojma – Hradiště přibližně po horní hraně levé strany kaňonu Dyje k odříznutému meandru Lipiny u Podmolí a stáčí se na jih ke státní hranici (Grulich 1997). Geomorfologie průlomového údolí umožňuje prolínání dvou základních vlivů –  ostrožny a exponovaná výslunná místa hostí teplomilnou květenu, která izolovanými ostrůvky proniká hluboko do nitra mezofytika, naopak inverze v údolí dovoluje sestoupit podhorským druhům do velmi nízkých nadmořských výšek (Grulich 1985). Díky gradientu nadmořské výšky a anemoorografickým poměrům existuje výraznější západovýchodní gradient klimatických faktorů. V nejvýše položené západní části se setkáváme s vegetací podhorskou. Východní okraj národního parku se stepní a lesostepní teplomilnou vegetací leží ve srážkovém stínu (Grulich 1986).

---

Podrobné botanické články: