Správa národního parku Podyjí

^{Mohutný čáp černý má v Podyjí ideální podmínky k životu. Živí se rybami z řeky a při hnízdění ho neruší práce lesníků. V národním parku pravidelně hnízdí dva až čtyři páry. Na zimu se přes Balkán vydávají na Blízký východ a do Afriky. FOTO: Zdeněk Tunka}

Pozorování čápa černého nad údolím řeky Dyje zpravidla patří k jedněm z nejkrásnějších zážitků návštěvníků národního parku. Ohromný majestátní pták se klidně vznáší nad řekou a nerušeně přelétá z jedné strany kaňonu na druhou bez respektu k hranici, která tu po čtyřicet let nepropustně rozdělovala dvě sousedící země.  I jako symbol svobodného pohybu se po pádu železné opony dostal tento v Česku silně ohrožený pták do loga Národního parku Podyjí.

Kontrastně černobíle zbarvený pták je blízkým příbuzným všeobecně známého čápa bílého. Na rozdíl od něj je však čáp černý vázán na lesy, kde hnízdí nejčastěji v korunách stromů v blízkosti klidných vodních ploch. Neznamená to ovšem, že by nebylo možné se s ním setkat také v otevřené krajině - tam často zalétá za potravou a zdržuje se zvláště po vyvedení mláďat a při tahu.

Obývá převážně mírný pás Evropy a Asie. Izolovaná hnízdní populace vznikla v jižní Africe, patrně ze zimujících ptáků. 

V  19. a na počátku 20. století procházela středoevropská populace čápa černého krizí.  V Česku znali ornitologové jen několik hnízdících párů z lužních lesů při soutoku Dyje a Moravy. Přibližně od poloviny 20. století se začal čáp černý opět šířit. Dnes v České republice žije zhruba 300-400 hnízdících párů. Je to zhruba polovina počtu párů jeho známějšího a rozšířenějšího příbuzného, čápa bílého.  

V Národním parku Podyjí hnízdí pravidelně 2 - 4 páry čápů černých. I když po roce mohou své partnery vyměnit, během doby hnízdění si jsou naprosto věrní a společně se střídají i v péči o vajíčka a mláďata. Těch se může po měsíčním sezení na vajíčkách vylíhnout až pět. Teprve až po dalších dvou měsících jsou mladí čápi schopni letu a samostatného života.  Čeká je až 15 let dlouhý život.

Čáp černý je velice plachý pták a žije velmi skrytě. Objevit jeho hnízdo dá zabrat i zkušenějším ornitologům.  Satelitní sledování v rámci projektu Africká odysea však prokázalo, že v noci přichází až k okrajům lidských sídel, kde skrytě u vodních toků loví svou potravu.

Tou jsou nejčastěji ryby. Svůj převážně masitý jídelníček si ale doplňuje například i žábami, mloky, vodním hmyzem nebo hady.

Čáp černý je i jedním z největších cestovatelů Podyjí.  Do národního parku ze svého zimoviště přilétá od druhé poloviny března do poloviny dubna. Odlétá obvykle od srpna do poloviny září. Tahové cesty našich čápů na jejich zimoviště v Africe vedou jak západní cestou přes Gibraltar, tak východní cestou přes Balkán a Blízký Východ. Za den dokážou uletět až 300 kilometrů, ve výjimečných případech i pět set.  Čápi zimují po celý život na stejném místě. Na své zimní útočiště se ale zvládnout dostat každý rok i různými cestami.

Aby se dali jednotliví jedinci lépe sledovat, připínají jim ornitologové větší barevné plastové kroužky s unikátním kódem, které je možné odečíst na větší vzdálenost. Od roku 1994 těmito kroužky odborníci označili v Evropě několik tisíc čápů černých a díky tomu získali velké množství cenných údajů.

Například se díky kroužkům potvrdilo, že čápi z Podyjí do svých zimovišť létají zpravidla východní cestou přes Balkán. V srpnu 2008 tak například ornitologové v Maďarsku viděli mladého ptáka, který se vylíhl na jaře o rok dřív právě v Národním parku Podyjí poblíž obce Lesná. Místo se nacházelo 310 km od jeho rodného hnízda.

Někdy ale ze světa přicházejí i smutné zprávy. V roce 2010 hnízdil u Lukova čáp z německého Lichtenbergu (Sasko), kde byl o čtyři roky dříve okroužkován jako mládě na hnízdě. Poté, co úspěšně vyhnízdil v Podyjí, ho u maďarské Ostřihomi v srpnu téhož roku srazilo auto. Zemřel tak ve vzdálenosti 243 kilometrů od svého hnízdiště v Podyjí a 525 km od místa svého narození v německém Sasku.

V Česku silně ohrožený čáp černý požívá i mezinárodní ochrany. Největší hrozbou je pro něj lidská činnost.  Obzvlášť na jaře, kdy je při hnízdění ruší kácení dřeva v lesích nebo změny v krajině způsobené lesnickými zásahy. V Národním parku Podyjí mají však pro hnízdění poměrně klid. Tento krásný pták se tak stal i emblémovým druhem Podyjí a jeho letící figura tvoří logo národního parku.

Martin Valášek, autor je zoologem Správy Národního parku Podyjí

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Ná