Další Minuty z Podyjí patří mlokům skvrnitým
Blíží se jaro a brzy se Podyjí promění v ráj obojživelníků. Kromě raritního čolka dravého a dalších druhů vzácných čolků a žab můžete potkat i mloka skvrnitého, jehož populace je v národním parku velmi silná. Jeho zajímavá žlutá skvrnitost je zdaleka nápadná a má za cíl informovat každého, že má co do činění s jedovatým živočichem. Domovem jsou mu hluboce zaříznuté strže potůčků, které přitékají do Dyje.
Mlok je dlouhověký obojživelník, který se dožívá až dvou desítek let, s některými se tak můžete setkat i opakovaně. „Každý jedinec má unikátní kresbu skvrn, která se během života téměř nemění, takže ji můžeme využívat k rozeznávání jednotlivých exemplářů během let,“ vysvětluje zoolog Správy NP Podyjí Zděněk Mačát, který je průvodcem v dalším díle seriálu Minuty z Podyjí, věnovanému právě mlokům.
K rozmnožování potřebují mloci čistou vodu, do níž během jarních měsíců kladou larvy. Tu nacházejí v kaňonu Dyje a přítocích protékajících strmými suťovými lesy. Je to pro ně ideální prostředí, a proto jsou mloci v Podyjí velmi hojní, ačkoli zdejší populace je od ostatních míst v republice, kde se mloci vyskytují, poměrně izolovaná a celkově patří mloci k druhům silně ohroženým.
Nebezpečím pro mloky v Podyjí může být právě znečištění potůčků, které do kaňonu přitékají z okolní zemědělské krajiny, například pesticidy či hnojivy. V Podyjí je totiž situace jiná než v sudetských pohořích patřících k hlavnímu areálu rozšíření mloků, kde jsou potůčky napájeny dešťovými srážkami z hřebenů. Ohrozit je může v době klimatické změny i přímé vysychání drobných vodních toků, které může způsobit nedokončení vývoje larev.
V době mimo kladení larev se mohou mloci pohybovat i daleko od vody. Aktivní jsou především v noci a za soumraku, kdy loví potravu – drobnější hmyz, žížaly nebo třeba slimáky. Páření mloků se odehrává koncem léta a na podzim, vajíčka se vyvíjejí přímo v těle samice, která pak klade až několik desítek malých larev do klidnějších částí potůčků.
cz
CZ
EN
DE
