Dosavadní výsledky obnovního managementu, Správa národního parku Podyjí

Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
		1	2	3	4	5
6	7	8	9	10	11	12
13	14	15	16	17	18	19
20	21	22	23	24	25	26
27	28	29	30	31

Za zásadní ukazatele změny stavu lesů v NP lze považovat:

dlouhodobé úpravy dřevinné skladby
vývoj plošného zastoupení typů porostů na celém území NP.

Srovnání

změn dřevinné skladby (tab. 1) je provedeno na základě dat LHP – stav k 1.1.1992 a 1.1.2003, přičemž stav v roce 2003 byl přepočítán za všechny vlastníky lesů, aby byl srovnatelný se vstupním údajem z roku 1992. Protože první LHP byl zpracován standardní metodou věkových tříd a druhý s využitím provozní inventarizace, je třeba upozornit na některé drobné odchylky, které však nemění dlouhodobý trend.

Poměrně vysoký nárůst zastoupení habru je způsoben jeho častým podhodnocováním (jakožto hospodářsky „podřadné“ dřeviny) při tvorbě prvního LHP – habr tvořil velmi často druhou etáž v porostech s hlavní úrovni mýtně zralé borovice a taxace byla zaměřena více na ni. Většina těchto porostů však byla šetrně obnovena a dnes je tvořena směsí habru, dubu, lípy a dalších vtroušených listnáčů a je diferencována jak prostorově tak věkově. Stejný problém byl zaznamenán u všech druhů javorů, které jsou vtroušené po celé ploše NP, avšak při standardním popisu porostů při užití metody věkových tříd nebyly často zaznamenány (zastoupení v porostních skupinách pod 1 %). Jejich nynější zastoupení tedy není způsobeno pouze aktivním vnášením do porostů.

Naopak je zřejmý relativně nízký nárůst zastoupení buku, přestože buk tvoří od roku 1993 dlouhodobě cca 40 % počtu vysazovaných sazenic (cca 12 ha ročně). Protože k dalšímu zvýšení podílu buku v umělé obnově (včetně podsadeb) dochází až v posledních 5 letech, očekáváme výraznější zvýšení hodnoty jeho zastoupení až při další provozní inventarizaci (2012).

Výrazný pokles zastoupení smrku a borovice koreluje s dlouhodobým aktivním managementem lesů i jeho cíli. V případě borovice je dlouhodobě využívána výše uvedená situace, kdy je mýtně zralá hlavní úroveň borovice odtěžována a při šetrném postupu je uvolněna již výškově i věkově diferencovaná směs listnatých dřevin a vznik holin je velmi sporadický – spíše se jedná o podsadby více proředěných částí porostů chybějícími dřevinami cílové skladby. Nelze však opomenout ani kalamitní situaci, vzniklou v prosinci 1995, kdy vlivem velkého přívalu mokrého sněhu došlo k prolámání mnoha ploch v borových tyčkovinách a tyčovinách, které byly dlouhodobě výchovně zanedbávány (v ranných stadiích nebyly odstraňovány předrostlíky a intenzita výchovných zásahů byla velmi nízká – porosty byly přeštíhlené). Všechny plochy i plošky byly obnoveny směsí cílových dřevin, odpovídající stanovištním podmínkám. Tím došlo k silné redukci a rozčlenění borových monokultur zejména ve II. a III. zóně NP v rozsahu, který nepředpokládaly ani nejsmělejší plány na systematické rekonstrukce porostů. Obdobná, avšak svým rozsahem menší, kalamitní situace z ledna 2006 opět neplánovaně urychlí další rekonstrukce borových monokultur založených v období 1970-1980.

Druhým, neméně významným ukazatelem je zm?na plošného zastoupení typ? porost?

změna plošného zastoupení typů porostů (tab.2). Zde je jednoznačně patrný trvalý nárůst plochy cílového typu porostu vlivem dlouhodobě uplatňovaných zásad obnovního managementu - trvalé podpory (uvolňování) cílových druhů dřevin ve směsích s jehličnany, podpora nižších porostních etáží (vytváření prostorové struktury), ponechávání tlejícího dřeva cílových druhů dřevin atd. Cílový typ porostu je záměrně sledován odděleně - v území, které bude cílově ponecháno celé samovolnému vývoji (obr. 1) a v nárazníkové zóně, kde se bude trvale hospodařit s uplatněním principů přírodě blízkého hospodaření. V roce 2006 je v cílovém typu zařazeno již 2070 ha lesů, které jsou trvale ponechány samovolnému vývoji - což je 40 % všech lesů v NP. U přechodného typu porostu nelze sledovat jeho dlouhodobý nárůst - je pouze "průtočnou" klasifikační jednotkou. Podstatný z hlediska výsledků managementu lesů je nárůst cílového typu porostu a úbytek jehličnatého a akátového typu porostu. Posledně jmenovaný ubývá pomalu. To je dáno náročnějším a nákladnějším způsobem přeměn akátin. Obnovené plochy se musí důkladně zbavit kořenových a pařezových výmladků, následně vysazené kultury jsou do stadia zapojených kultur (na suchých stanovištích NP Podyjí průměrně 10-12 let) neustále "zasypávány" každoročně plodícími akáty z okolních porostů, kde se dosud akát vyskytuje atd. I přes relativně malou výměru akátového typu porostu bude jeho přeměna zřejmě trvat déle než u plošně mnohem rozsáhlejšího jehličnatého typu porostu.

Při zachování dosavadního trendu v obnovním managementu bude cílového stavu – 75 % přírodě blízkých lesů ponechaných samovolnému vývoji – dosaženo v období 2025-2030, přičemž nyní - v roce 2006 jsou ponechána samovolnému vývoji přírodě blízká společenstva na 41 % plochy lesů NP.

Tab.1: