Správa národního parku Podyjí

^{Hallamasskova vyhlídka - Vyhlídka je pojmenována po lesníkovi jednomu z členů místního okrašlovacícho spolku Ernestu Hallamasskovi. Nakreslil a popsal historicky cenný plán vranovského lesoparku.}

FOTOGALERIE: Prohlédněte si zajímavé stavby v okolí Vranovského zámku

Západní části Národního parku Podyjí dominuje impozantní barokní vranovský zámek, který patří mezi oblíbené cíle turistů a výletníků. Většina z nich však netuší, že v jeho širším okolí jsou dodnes patrné krajinné úpravy, které spolu s řadou drobných historických staveb poměrně výrazně ovlivnily tvářnost navazujícího rozsáhlého lesního komplexu.

Komponování krajiny do podoby romantického lesoparku bylo podmíněno nejen romantickým a uměleckým, ale i filosofickým pohledem řady osvícených vlastníků vranovského panství na přírodu a krajinu.  Mnohé úpravy v sobě ukrývají až tajemnou symboliku, o jejímž významu se můžeme dnes jen dohadovat.

Již okolo roku 1700 započaly v okolí vranovského zámku první barokní krajinné úpravy, které můžeme spojovat se jménem vídeňského architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu, autora zámeckého sálu předků a zámecké kaple. Zámek samotný je příkladem umělecky dokonalého využití jedinečného prostředí pro architektonický výtvor.     

Na konci 18. století nechal majitel vranovského panství Michal Josef Althann vystavět na temeni Růžového vrchu západně od zámku vrcholně romantickou stavbu zvanou Dům filosofů, která sloužila k rozjímání a meditaci, později jako hájovna. V té době vznikl i nedaleký antický chrámek se sochou antického boha Apollóna. Kaple byla později zasvěcena Panně Marii Ochranitelce.

^{Klikněte pro větší náhled}

Klasicistní krajinářské úpravy jsou již spojovány s novošlechticem advokátem Josefem Hilgartnerem. Z jeho doby se zachovalo pět rozměrných krajinných vedut z vranovského okolí. Jednalo se o umělecky ztvárněné krajinné návrhy, které byly částečně realizované. Veduty, které jsou uloženy ve sbírkách zámku Vranov nad Dyjí, dokládají, že jednotlivé stavby byly propojeny často geometrickou sítí cest, alejí a průhledů.

V letech 1799 až 1846 vlastnil vranovské panství šlechtic Stanislav hrabě Mniszek z polské Haliče, neobyčejně kultivovaný a vzdělaný člověk, zabývající se mnoha filosofickými směry. Hrabě nechal v roce 1806 vystavět v údolí pod zámkem na památku své matky hraběnky Felicie Feliciinu studánku - krásnou klasicistní stavbu ozdobenou po obvodu vlysy s tančícími nymfami, které ve vnitřní části dominuje antická váza s vytékajícím pramenem vody.

Hrabě Stanislav nechal vztyčit na vysoké skále nad dnešní přehradní hrází Claryho kříž z blanenské litiny, a to na památku jeho přítele knížete Karla Claryho - spisovatele, malíře a humanisty, který se v roce 1830 při návštěvě Vranova nakazil cholerou a o rok později zemřel ve Vídni.

Helena kněžna Lubomíra Mniszková nechala vystavět v roce 1846 po smrti svého manžela naproti zámku na skalnatém Křížovém vrchu Mnizskův kříž. Polský text na litinové desce vypovídá o lásce mezi mužem a ženou, o vztahu dětí a rodičů: „Žena nejlepšímu z mužů, děti nejlaskavějšímu z otců".

V té době se tvůrčí iniciativy ujímají ve Vranově i osvícení představitelé rodící se občanské společnosti, zvláště pak z řad lesníků a vedoucích pracovníků místní továrny na uměleckou kameninu. Sdružují se ve vranovském Okrašlovacím spolku, který je kněžnou Helenou štědře podporován. Jeho členové staví v roce 1860 na skalní plošině nad Ledovými slujemi klasicistní Obelisk. Tímto počinem vyjadřují kněžně dík za to, že povolila přístup veřejnosti do těchto končin.

Okrašlovací spolek buduje lesní stezky, kterými jsou zpřístupňovány zajímavá místa atraktivního okolí vranovského panství. Staví i vyhlídky ve svazích nad řekou Dyjí. Jedná se například o vyhlídku pod zámkem s pohledem historické jádro Vranova nad Dyjí. Tato obnovená vyhlídka byla nazvána po lesníkovi Ernestu Hallamasskovi. V roce 1892 je z Čížova na Ledové sluje k Obelisku turistickým klubem přivedena první značená turistická trasa.

Po II. světové válce a nedobrovolném odchodu německého obyvatelstva dochází k velmi výraznému poklesu zájmu o vranovský lesopark. Po roce 1948 se větší část vranovského areálu ocitla v hraničním pásmu - nastalo období devastace a degradace nejen jednotlivých staveb, ale i celého komplexu vranovského areálu. Změnu přinesl až rok 1989 a následující období.

Správy Národního parku Podyjí a Státního zámku ve Vranově nad Dyjí postupně rehabilitovaly některé původní krajinné úpravy a obnovily zdevastované historické objekty. V původní podobě a kráse se po dlouhém období znovu představily například Feliciina studánka, Mniszkův kříž, Braitavský a Čížovský letohrádek či Obelisk na Ledových slujích. Lesy České republiky se pak zasloužily o obnovení vyhlídkového místa Tanečnice nedaleko zámku.

Turistická veřejnost si může část vranovského areálu prohlédnout na značených okruzích zvaných Feliciin okruh, okruh Heleny Mniszkové a Claryho okruh. Obelisk na Ledových slujích je přístupný na červeně značené stezce z Vranova do Čížova. Pro přístup z Vranova k zámku pak doporučujeme nikoliv státní silnici, ale obnovenou lesní cestu vedoucí od parkoviště a procházející areálem lesoparku.      

Petr Lazárek, autor je vedoucím oddělení terénní služby Správy Národního parku Podyjí

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Nár