Správa národního parku Podyjí

Jsou ostražité, plaché a většinou jsou aktivní jen v noci. Podyjské šelmy stále před odborníky skrývají řadu tajemství.  Zoologové mají dosud k dispozici jen některé základní údaje o jejich druhovém složení. Chybí však informace o velikosti populací, či například o tom, zda šelem v Podyjí přibývá nebo naopak ubývá.   Zima poskytla odborníkům i laikům možnost, jak se k těmto těžko pozorovatelným zvířatům přiblížit. Jejich výskyt i místa pobytu prozrazovaly stopy na sněhu. Pojďme se po nich nyní vypravit.

FOTOGALERIE: Prohlédněte si podyjské šelmy

Na území Národního parku Podyjí odborníci zjistili celkem 12 druhů šelem a výskyt dvou dalších předpokládají. Nejpočetnější skupinou jsou přitom šelmy lasicovité (9 druhů). Mezi ně patří například vydra říční, jezevec lesní, nepůvodní norek americký neboli mink, dále kuna skalní i lesní, tchoři (tmavý a světlý) nebo lasice (hranostaj a kolčava).  

Šakal a migrující rysové

Své zástupce v Podyjí mají i psovité šelmy. Je tu ojediněle se vyskytující psík mývalovitý i všeobecně rozšířená liška.  Odborníci předpokládají, že se v Národním parku může objevit i šakal. Prokazatelně zjištěn zde však ještě nebyl.

Záhadnou skupinu pak tvoří šelmy kočkovité. Záhadnou proto, že charakter jejich výskytu v Podyjí není vůbec jasný. Rys ostrovid, největší evropská kočkovitá šelma, byl v 90. letech minulého století v Podyjí ilegálně vysazen. Tento dobrodružný pokus skončil pro jeho realizátora nezdarem - rys se zde neusadil.  Kromě tohoto případu je známo pouze několik pozorování stop, naznačujících možnost občasných průchodů rysů migrujících přes území Podyjí. Druhou záhadnou kočkovitou šelmou je kočka divoká. Od roku 2007 každoročně hlásí její stopy ochranáři ze sousedního Národního parku Thayatal v Rakousku, avšak na našem území se ji doložit dosud nepodařilo. Možnost jejího výskytu ale nelze vyloučit.

Kde na šelmy můžete narazit

Šelmy jsou vesměs silně teritoriální. Jednotlivé druhy označují a hájí své okrsky nebo revíry před ostatními.  Nelze přesně říci, jak velká jsou teritoria jednotlivých druhů.  Jejich velikost závisí na mnoha faktorech.  Především však na tom, zda na konkrétním území dokáží ulovit dostatek kořisti.  V každém typu prostředí nalezneme trochu jinou druhovou pestrost šelem. Tyto jsou v mnoha případech specializovány na odlišný typ kořisti a také na odlišný typ životního prostředí.

Některé šelmy jsou však natolik přizpůsobivé, že se s nimi můžeme setkat téměř kdekoli. Například kuna. Najdeme ji v lese, nebo v blízkosti chat, ale i v otevřené krajině (často sražená na silnicích) a ve městech, někdy i pod kapotami zaparkovaných automobilů. Stejně tak liška se mnohdy zatoulá z lesů až do blízkosti lidských příbytků.

Naproti tomu vydra říční má nejraději ryby, takže se ráda zdržuje ve vodě. Výborně plave, potápí se a pod vodou bravurně manévruje. Prsty všech končetin má spojeny plovacími blánami, s jejichž pomocí vesluje a ocasem při tom kormidluje. Uloví tak i velmi rychle se pohybující ryby. Lze ji však pozorovat i dosti daleko od nejbližší vody neboť po souši se toulá i na značné vzdálenosti. Někdy při tom zavítá i do hospodářských budov!

Pro velké šelmy už u nás není místo

Role šelem je v přírodě nezastupitelná a jejich nepřítomnost na určitém místě svědčí o jisté nerovnováze daného prostředí. Šelmy - zvláště ty velké - hrály v minulosti klíčovou roli při regulaci stavů zvěře. Pro svoji nebezpečnost, ale také pro pocit člověka, že mu z přírody něco „kradou", je lidé pronásledovali a některé z nich u nás zcela vyhubili. Jednu z jejich rolí nyní zastává člověk a zvěř se snaží regulovat sám.

Právě velké šelmy, jako medvěd či vlk ve střední Evropě dlouho ubývaly.  Až v poslední době se lidé snaží o to, aby se do přírody zase, v jistých mezích, navracely. Jenže krajina a její využívání člověkem se v průběhu času natolik změnily, že pro tyto lovce - zejména z hlediska lidských zájmů - už zde jaksi není místo. Jiným šelmám se ale naproti tomu daří docela dobře - zejména těm středně velkým (jako např. liška, kuna nebo jezevec) a těm malým (lasičky).

Vrcholoví predátoři, jakými jsou šelmy, podobně jako například draví ptáci, do krajiny patří a mají v ní svou důležitou a nezastupitelnou úlohu. Neměly by být považovány za škodnou a namísto pronásledování zasluhují ochranu.

Martin Valášek. Autor je zoolog Správy Národního parku Podyjí.

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Ná