Správa národního parku Podyjí

^{Pstruh potoční patří k nejpestřeji zbarveným rybám Podyjí. Při tahu v době tření je schopen překonávat i prudké peřeje. Bohužel jeho přirozené rozmnožování není v Podyjí příliš úspěšné. FOTO: Archiv Správy Národního parku Podyjí}

FOTOGALERIE: Prohledněte si ryby Národního parku Podyjí

Pozorný pozorovatel může na dobových kresbách a fotografiích Podyjí často vidět i muže s pruty na loďkách a březích řeky. Rybářství tak už stovky let patří mezi jednu z forem využívání středního toku Dyje. Zatímco prvorepublikoví tiší blázni na Dyji mezi Znojmem a Vranovem chodili na parmy nebo ostroretky, jejich současní souputníci z vody vytahují lipany a pstruhy. K úplné proměně typu řeky a ryb, které v ní žijí, došlo kvůli vybudování přehrad ve Vranově a Znojmě. Některé druhy tuto změnu neunesly a z řeky úplně vymizely.

Podyjí je dnes řekou pstruhového charakteru. K hlavním rybám zde patří domácí pstruh potoční. Na počátku devadesátých let byla Dyje známá široko daleko i pro trofejní úlovky lipana podhorního. Rybáři do Dyje vysazovali i cizokrajné druhy lososovitých ryb, jako jsou pstruzi duhoví a siveni američtí. Průvodcem pstruhových vod je i v Dyji neobyčejně početná drobná rybka vranka obecná, která je dokonce předmětem ochrany Evropsky významné lokality Podyjí v rámci soustavy Natura 2000. Pstruhový charakter ovšem řeka Dyje získala až v poválečných letech

Místo parmy pstruh

Lososovitým rybám totiž vyhovuje velmi chladná voda vypouštěná z Vranovské přehrady. Její výstavbou se tak řeka v Národním parku Podyjí postupně proměnila.  Před stavbou vodního díla patřila do takzvaného parmového pásma.  Dyji zde obývalo přes 20 druhů říčních ryb, mezi nimiž ještě v 50. letech dominovala ostroretka stěhovavá, jelec tloušť a parma obecná. Zmíněná vranka obecná se v té době v Dyji pravděpodobně ještě nevyskytovala vůbec. Zbytky parmového osídlení v dolní části toku Dyje na území národního parku zdecimovala v 60. letech stavba vodního díla Znojmo.

Ještě v 90. letech 20. století odborníci v řece sice zjistili totožný počet rybích druhů, avšak druhové složení ryb se naprosto proměnilo.  Nad Znojemskou přehradou například přibyly nové ryby typické pro stojaté vody. Jiných druhů ryb však výrazně ubylo. Hlavně ale v celém území začaly dominovat ryby typické pro pstruhové pásmo.

Podle nejnovějších průzkumů je v proudných úsecích Dyje (mimo Znojemskou přehradu) pouze 2-8 druhů ryb. Kromě pstruhů a lipana to je jelec tloušť, okoun říční, hrouzek obecný, ouklej obecná a úhoř říční.

Dyje bez střevle a ouklejky

Smutnou skutečností je vymizení některých původně hojných druhů ryb, jako jsou střevle potoční nebo ouklejka pruhovaná. V Dyji v posledních dvaceti letech patrně téměř vymřela i parma obecná a ostroretka stěhovavá. Původně zde přitom tyto hejnové ryby tvořily jádro zdejší vodní fauny. Ubylo i lipanů podhorních nebo mřenek mramorovaných.

Tyto ryby v řece Dyji nenacházejí vhodné podmínky především kvůli zásadní změně hydrologických charakteristik řeky po výstavbě přehrad. Původním rybám nevyhovuje nejen nízká teplota vody, ale i průtokový režim.  Kvůli neúměrně nízkým průtokům v řece Dyji dochází například k zanášení štěrkových a písčitých míst jemným sedimentem. Rybám ták ubývá míst k rozmnožování.

Zajímavé je, že tento stav negativně ovlivňuje i dnešní rybí obsádku pstruhů. Ti se v Dyji rovněž množí jen zcela sporadicky a zpravidla je rybáři vysazují uměle. Pstruzi jsou také pod silným rybářským tlakem. Velké kusy schopné reprodukce tak často končí na talíři. Menší kusy naopak patří k oblíbené potravě kormoránů.

Rybáři kormorány zrovna nemilují a v zimním období volají po jeho plašení nebo odstřelu. Taková opatření nejsou ale sama o sobě účinná. Ochraně ryb před kormorány by prospělo právě i zlepšení průtokových poměrů v řece Dyji. Uměle podmíněný nízký průtok v zimním období nejenže negativně ovlivňuje přirozenou reprodukci pstruha i lipana, ale také napomáhá lovecké úspěšnosti kormoránů.

Plný rybník za deset let

V Podyjí je ale i řada rybníků a tůní. V rybnících využívaných sportovními rybáři převládá kapr obecný. Bohužel při přerybnění v nádržích nepřežije nic jiného než ryby.  Ty zdecimují vodní rostliny a znemožní rozmnožování obojživelníků. Správa Národního parku Podyjí se snaží, alespoň u části nádrží, o přiměřenou hustotu rybí obsádky.

Problémy mohou způsobovat i dva nepůvodní druhy z Asie, přemnožující se karas stříbřitý nebo střevlička východní.  V některých rybnících naopak dosud najdeme i vzácné druhy. Pustý rybník obývá karas obecný . Jejkal si zase oblíbila slunka obecná. Oba v Česku patří mezi nejohroženější druhy ryb. Dobře zarostlé nádrže s teplejší vodou má v oblibě další významný zástupce podyjské rybí populace lín obecný.

Určitou zajímavostí je schopnost rychlého „samozarybnění" stojatých vod. Příkladem může být Čížovský lesní rybník. Ochranáři ho zhruba před deseti lety vypustili a rekonstruovali. Po napuštění byl prakticky bez ryb a měl sloužit zejména jako útočiště vodních rostlin, obojživelníků a bezobratlých. Při vypuštění v loňském roce se z něj vylovily desítky vzrostlých kaprů, tolstolobiků, okounů a amurů. Největším překvapením bylo několik metrových štik.  Ryby do nádrže pravděpodobně vysadili místní rybářští nadšenci.

Robert Stejskal. Autor je biologem Správy Národního parku Podyjí

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí