Správa národního parku Podyjí

^{Dříve obytný dům mlynářské rodiny se proměnil v Hotel Gruber na počátku třicátých let 20. století. Podle pamětníků v této době do oblasti Devíti mlýnů kousek od slavné vinice Šobes přicházelo trávit své dovolené stále více vídeňských rodin. Návštěvníkům nabízel hotel téměř 60 pokojů a jeho restaurace měla pětistovku míst.}

• FOTOGALERIE: Prohlédněte si historické pohledy na lokalitu Devět mlýnů i Ledové sluje

"... Málo tak krásných,  překrásných  krajinek  na  Moravě,  jako je divokrásné údolí Dyje od Bítova ku Vranovu a Znojmu! Málo tak turisticky zajímavých, málo tak národně důležitých! Ku Znojmu často upíráme zrak. Sledujeme se živou účastí opravdu mučednický zápas,  jaký tam vede  česká menšina proti nadvládě německé. Výkřik  bolestný občas pronikne srdcem naším, než jinak zase bývá klidno a nedostatek porozumění  pro věc, která národně tak důležitá a významná," napsal v roce 1900 do svého průvodce „Znojmo - Vranov  - Bítov" Karel Pětník. Přesně v duchu bojovné rétoriky českých vlasteneckých kruhů se Podyjí stalo jednou z pomyslných frontových linií souboje o kulturní vliv mezi Čechy a Němci v pohraničí. Zpřístupňovat zajímavá místa kaňonu řeky ale začali rakouští turisté a nadnárodní šlechta.

V polovině 19. století v okolí vranovského zámku jeho tehdejší vlastníci započali s výstavbou romantických staveb sloužících k odpočinku, zábavě a příjemným vyjížďkám nejen vranovské šlechty, ale i prvním nadšeným obdivovatelům Podyjí. K neznámějším patří například Obelisk postavený okolo roku 1860 Okrašlovacím spolkem milovníků přírody ve Vranově nad Dyjí k  poctě hraběnky Heleny Mniszkové jako projev díků za zpřístupnění Ledových slují.

O dvacet let později začaly vznikat první výletní cesty i v nejbližším okolí Znojma. Členové znojemského Zalesňovacího okrašlovacího spolku upravili dříve vymýcené údolí Gránického potoka do podoby romantického lesoparku a cesty v něm pojmenovali podle svých zasloužilých členů:  Brosch, Haberler, Kerneker,  Lerch nebo Oborny. Spolek zalesnil také holé skalnaté stráně pod znojemským hradem a upravil cesty v údolí Dyje.  

Prvního opravdového turistického boomu se Podyjí dočkalo v osmdesátých a devadesátých letech 19. století.  Díky znojemské sekci Rakouského turistického klubu tehdy vznikly  značené cesty v okolí Znojma i Vranova. Výletníci se po nich mohli vydat i například z Nového Hrádku do Retzu nebo na nově zbudované a označené vyhlídky Luitgardinu nad Hardeggem (1885), Králův stolec (1892) nebo Sealsfieldův kámen (1897).   

Vláčkem kaňonem Dyje přes šestici mostů

Opravdová výletní atrakce se ale teprve rodila v hlavách technických nadšenců. V roce 1907 Ferdinand Schmidt zpracoval projekt elektrické Podyjské dráhy.  Výletní vláček měl vozit cestující ze znojemského nádraží údolím řeky Dyje k Trausnitzkému  mlýnu pod Královým stolcem, na  Nový Hrádek a Hardegg. Okolo  Dyje plán železnice pokračoval až k Vranovu a  k Lančovu, pod Cornštejnem do Bítova. Cílová stanice byla projektována v rakouském Raabsu. Cestou ale výletníci mohli prohlédnouti i Uherčice nebo Vratěnín.

Délka celé tratě měřila 70 km  a počítala s 18 stanicemi. Dyje měla být překlenuta hned šesti mosty. Bylo by třeba zbudovat dvě galerie a prorazit čtyři kratší tunely. Celkové výdaje na dráhu byly vyčísleny  částkou 18.680.500 rakouských korun. Záměr však kvůli změně politické situace v roce 1918 nebyl nikdy realizován. Svědčí však o vzrůstajícím zájmu o zpřístupnění Podyjí.

Turisté na hranici

Po roce 1918 bylo Podyjí rozděleno státní hranicí oddělující dva samostatné nově vzniklé státy. Oba břehy Dyje byly však i nadále v těsném kontaktu bez přerušení kontinuity společného vývoje. Toto období je charakteristické zvýšeným zájmem široké veřejnosti o turistické využívání Podyjí.

Klub Československých  turistů ve Znojmě vznikl  hned v roce 1919 a vytknul si za cíl „směrovat proud turistů do Podyjí, aby tento kraj národně a turisticky pozvedl".  Klub zřídil turistické noclehárny ve Znojmě, Vranově a na Novém Hrádku. Vydával turistické průvodce a  publikoval v novinách. Členové  klubu vyznačili hlavní červeně značenou turistickou trasu vedoucí ze Znojma až do Jihlavy. Takto označená cesta procházela Novým Hrádkem, Hardeggem a Vranovem.

Vlajka v vzhůru letí...

Meziválečné období svědčilo i české turistické specialitě - trampingu. Přímo v údolí Dyje vzniklo několik trempských osad. Vůně trempských ohňů a rytmické zvuky kytary a zpěv se nesly například z chat na konci ostrohu pod Novým Hrádkem nebo z opuštěného meandru pod Šobesem. Osady na hranici nesly smířlivé názvy jako třeba Přátelství.  Tremping nepřerušila ani II. světová válka. Území severně od Znojma leželo v protektorátní Böhmen und Mähren.  Občané žijící v Niederdonau (týkalo se všech obcí v dnešním  NP) se mohli po Podyjí  pohybovat volně bez  omezení.

Turisté s ostnatými dráty

Definitivní přerušení turistického rozvoje hraničního Podyjí přineslo až stažení železné opony v padesátých letech minulého století. Železná opona spolu s tzv. hraničním pásmem zasahujícím hluboko do vnitrozemí, prakticky paralyzovala turistickou aktivitu v Podyjí. Území bylo od roku 1951 pro návštěvníky postupně uzavřeno. Pouze západně od Znojma zbyly pro turistickou veřejnost  dva zhruba desetikilometrové okruhy.  Ty umožňovaly navštívit dvě tradiční vyhlídková místa - Králův stolec a Seasfieldův kámen a malý úsek údolí Dyje u Znojma.

Po zrušení hraničního pásma v roce 1990 začala tehdejší Správa Chráněné krajinné oblasti Podyjí a od roku 1991 pak Správa Národního parku Podyjí ve spolupráci s Klubem českých turistů s postupným vyznačováním nových pěších turistických tras. V současné době jich je  na území Národního parku a jeho ochranného pásma vyznačeno více než 100 km.  Rozvíjí se i spolupráce se sousedním Rakouskem. V roce 1992 vznikly čtyři tématické cyklistické česko - rakouské okruhy. Turistické přechody Čížov - Hardegg (1990), Hnanice - Heiliger Stein (2006) a Podmýče - Felling (2006) umožnily turistům i napojení na síť cest v rakouském Národním parku Thayatal.

Návštěvníkům Podyjí dnes slouží nová turistická infrastruktura: mosty přes Dyjí, přístřešky pro turisty, studánky, informační panely, odpočivadla, turistické značení a další. K dispozici mají i množství informačních materiálů, kvalitních turistických map a průvodců.

Petr Lazárek, Autor je vedoucí oddělení terénní služby Správy NP Podyjí

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí