Jalovec obecný pravý – Juniperus communis subsp. communis
Keř až stromek značně proměnlivého tvaru. Většinou je vícekmenný a keřovitý, výjimečně má jeden přímý kmen a dorůstá výšky přes 10 m. Dožívá se až několika set let věku, obvykle však uhyne dříve následkem zastínění ostatními dřevinami. Modročerné, ojíněné dužnaté šišky – jalovčinky (odborně galbuly) dozrávají ve druhém nebo třetím roce.
KOHLER, Eugen. Köhler's Medizinal-Pflanzen [online]. Leipzig: Herm. J. Ramm, 1887 Dostupné z: https://www.biodiversitylibrary.org/item/10836#page/238/mode/1up
Kde roste: Jalovec je dřevina silně světlomilná, vydrží jen docela slabý zástin řídkého porostu. Je značně plastický, snese zcela vysýchavé a mělké půdy a na druhé straně roste i v nadbytku vláhy na rašeliništích. Je téměř lhostejný ke složení půdy i geologickému podloží, roste na píscích i vápencích. Je lhostejný i k výkyvům klimatu, snese kruté zimy i horká léta
Využití: Dřevo jalovce mělo dříve všestranné použití, sloužilo k nakuřování masa při uzení, bylo ceněno v řezbářství a pro svoji velkou houževnatost a pevnost při výrobě násad k lopatám. Jalovčinky jsou oblíbeným kořením s mnohostranným použitím v kuchyni, při výrobě vína, sirupu, octa či likérů (borovička, gin). V zahradní a krajinářské tvorbě má velmi široké uplatnění a to zejména v soukromých zahradách i městském prostoru. Tato velmi odolná a nenáročná dřevina se velmi dobře množí řízkováním.
Lidové léčitelství: V lidovém léčitelství i ve farmaceutickém průmyslu se používá dřevo i plody při urologických onemocněních, při koupelích, obkladech při revmatismu a kožních chorobách.
cz
CZ
EN
DE
