Křivatce a koniklece barví vřesoviště, kvůli suchu je jich ale méně
Méně než v předchozích letech, přesto opět nabízí jedinečnou podívanou. Na vřesovištích na počátku března rozkvetly křivatce a koniklece. Pozadu ale nezůstaly ani další jarní květy Podyjí. Lidé se tak mohou těšit z barev podléšek, sněženek i plicníků.
Dopad suché zimy na přírodu je vidět i v předjarním Podyjí. Botanici pozorují méně žlutých kvítků křivatců nebo fialových konikleců než bylo v minulých letech obvyklé. „Tam, kde dříve byly celé koberce květů, je jich letos výrazně míň. Časným rostlinám chybí vláha. Čekáme, že se to projeví i na těch později kvetoucích,“ uvedla botanička Správy Národního parku Podyjí Lenka Reiterová.
Křivatec český - jeden z nejčasnějších druhů křivatců - často kvete už v únoru. FOTO: Petr Lazárek / Správa
Národního parku Podyjí
Žluté květy křivatců českých jsou přitom jedním z charakteristických znaků tohoto období v regionu. „Je to jeden z posledních vyslanců z dob meziledových, kdy byly v Evropě krátkostébelné stepi mnohem rozšířenější než dnes. V Podyjí je nejsilnější populace křivatce českého ve střední Evropě,“ popsala Reiterová. Křivatec český vyhledává extrémně suchá místa s žádnou, nebo jen nizounkou vegetací. Se svojí výškou maximálně 5 cm by v konkurenci vysokých bylin nedokázal obstát. Vyhovují mu i extrémně kyselé půdy s nízkým obsahem živin – na vápenitém podloží nikdy neroste. Vzhledem ke způsobu rozmnožování se křivatec český nedokáže šířit na velké vzdálenosti. Vědecké poznatky nasvědčují tomu, že není schopen přežít dlouhodobé zalesnění. Z toho lze usuzovat, že plochy, na nichž se křivatec vyskytuje, byly pravděpodobně trvale bezlesé už od poslední doby ledové.
Koniklec velkokvětý je jednou z ikonických rostlin Podyjí. FOTO: David Grossmann / Správa Národního parku
Podyjí
Snad ještě více vyhledávanou rostlinou předjarního Podyjí je koniklec velkokvětý. Nízká bylina s velikými modrofialovými zvonci květů je celá jemně ochlupená. „Je to další typický druh Podyjí. Na naše území doputoval z panonské oblasti, která pokračuje z jižní Moravy směrem na jihovýchod. Podyjí tedy leží na západní hranici evropského rozšíření této přísně chráněné rostliny,“ upřesnila Reiterová. Roste na suchých světlých místech - na vřesovištích, pastvinách a stepních trávnících, ale i na skalkách a lesních světlinách. Vyskytuje se v širokém pásu od Mašovic na východ, v okolí Čížova, ojediněle byl zaznamenán u Vranova nad Dyjí a Horního Břečkova.