Líska obecná – Corylus avellana
Středně velký, kulovitý keř, 2-8 m vysoký se širokou korunou. Kvete v předjaří, typické jsou nápadné červené blizny vystupující ze samičího květu. Samčí květy jsou sdruženy v jehnědu, samičí květy tvoří pupenové obaly, které se po opylení promění v plod – oříšek.
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/23/Corylus_avellana_NF.jpg
Kde roste: Líska je rychle rostoucí, krátkověká dřevina s výbornou pařezovou výmladností. Je světlomilná, ale snese i krátkodobý zástin, na stanoviště není příliš náročná, snese i sušší stanoviště nebo střední zástin. Preferuje teplejší polohy a řadíme ji mezi pionýrské dřeviny, neboť její opad dobře zetlívá a zlepšuje povrchové vrstvy půdy. V hospodářských lesích platí za plevelnou dřevinu. V Podyjí se vyskytuje roztroušeně po celém území při okraji lesa, u cest, na pasekách nebo mezích a také na pastvinách (např. Kraví hora u Znojma).
Využití: Dříve se pružné rovné pruty používaly v košíkářství, na obruče, jako násady nebo k výrobě lyžařských holí. Z dřevěného uhlí z lísky se vyráběl střelný prach. V zahradní a krajinářské tvorbě není příliš využívána, někdy okrajově jako doplňková dřevina v přírodně krajinářských kompozicích, kde se můžeme setkat i s výraznými červenolistými kultivary.
Lidové léčitelství: V lidovém léčitelství se listy využívají zevně v nálevech při kožních vyrážkách, k zastavení krvácení a uklidnění bolestí při hemoroidech a vnitřně při chorobách zažívacího traktu nebo proti průjmu. Listy mají tonizující účinky a jsou využívány v kosmetice.
Mytologie: Líska patřila mezi posvátné dřeviny starých Keltů.
cz
CZ
EN
DE
