Mišpule prozrazují staré německé osídlení Podyjí
20 LET NÁRODNÍHO PARKU PODYJÍ - V Podyjí roste řada zapomenutých odrůd ovocných stromů. Správa národního parku obnovuje staré sady a sází nové stromy na okrajích cest.
Mišpule německá je typickým podyjským druhem svázaným s oblastmi starého německého osídlení. Po
přemrznutí poskytuje šťavnaté, velmi lahodné plody. Správa Národního parku Podyjí již brzy doplní nově napěstovanými
sazenicemi skupinu starých mišpulí na Hradišťských terasách u Znojma.
V hlubokých lesích Podyjí často narazíme na osamělé ovocné stromy - třešně, jabloně, oskeruše či hrušně. Jsou to
potomci stromů pěstovaných v četných sadech a stromořadích, které už od nepaměti tvořily typickou součást
Podyjí. Správa národního parku se je spolu s obcemi a dobrovolníky snaží vrátit zpět do krajiny. Využívá přitom
starých ovocných odrůd, které tu lidé po staletí pěstovali.
V posledním století se pěstování ovoce přesunulo do velkoplošných sadů, případně do zahrádek kolem rodinných
domů. Staré sady mohutných jabloní či třešní, které často ležely až na rozhraní polností a lesa, byly najednou pro
člověka příliš vzdálené. Bez údržby se v přehuštěných korunách dařilo houbovým či virovým chorobám a škůdcům.
Následkem konce kosení či pastvy se v sadech rozbujely náletové dřeviny. Sady postupně začal pohlcovat les.
Jedním z největších ovocných sadů národního parku Podyjí je sad u popické kaple. Lidé se v něm na
jaře mohou občerstvit například třešněmi, později jablky nebo hruškami FOTO: Petr Lazárek / Správa Národního parku
Podyjí
Ovocné dřeviny však mají v krajině nenahraditelný význam. Kdysi pěstované odrůdy jsou součástí kulturního dědictví. Vypovídají o potřebách i způsobu života našich předků. Navíc mohou poskytnout cenné vlastnosti pro nové šlechtění, kterých se dnes pěstovaným komerčním odrůdám třeba nedostává - odolnost proti suchu, mrazu či chorobám.
Ovocné stromy mají své místo i v přírodním koloběhu. Jsou nenahraditelným potravním zdrojem pro volně žijící živočichy. Na plodech si pochutnají kuny, myšice, sojky či různí motýli. I ježek rád zavítá v době zrání do sadu, nehledá zde však jablka, nýbrž rozličné brouky či slimáky, kteří se sem stahují. Mnozí živočichové využívají jako potravu také dřevo ovocných stromů. Živí se jím larvy často vzácných brouků (tesařík broskvoňový, květokras třešňový, zlatohlávci). Ovocné dřeviny poskytují mnohým živočichům také úkryt a bydliště, V jejich dutinách často hnízdí dudek chocholatý nebo strakapoud jižní.
Tesařík broskvoňový (na snímku) a květokras třešňový jsou příklady vzácných brouků, kterým staré ovocné sady
poskytují unikátní životní prostředí. Dřevo stromů využívají jejich larvy jako potravu. FOTO: Filip
Trnka
V intenzivně využívané polní krajině ovocné dřeviny významně obohacují krajinnou mozaiku. Lhostejno, jde-li o
malé sady, stromořadí, nebo jednotlivě stojící stromy. Vylepšují mikroklima místa, brání polétání prachu, jsou
důležitými orientačními body.
Na území Národního parku Podyjí a jeho ochranného pásma mnoho starých ovocných dřevin dosud přežívá. Většina
z nich je však již ve velmi špatném zdravotním stavu. Proto se je Správa národního parku pokouší nahradit
mladými stromky a vrátit tradiční místní druhy a odrůdy do krajiny. Pro pěstování ovocných dřevin vyčlenila část
lesní školky v Podmolí.
Zatím zde byla vysazena řádka jabloňových podnoží, které budou již brzy připraveny k roubování. K němu
odborníci odeberou genetický materiál přímo z Podyjí. V budoucnu jabloně ve školce doplní i další druhy
dřevin - třešně, jeřáb oskeruše, ale také hrušně, jichž se dnes v Podyjí značně nedostává.
Ze starých odrůd můžeme dnes ještě v Podyjí nalézt jabloně landsberskou renetu, boskoopské, parménu zlatou zimní
nebo panenské české. V třešňových sadech to je Napoleonova chrupka, Tropprichterova, znojemská kaštánka a další.
Ojediněle lze nalézt hrušeň avranšskou.
Zmíněný jeřáb oskeruše není jediným pozapomenutým druhem ovoce, který se v Podyjí vyskytuje. Na východě jsou
časté výsadby moruší. Naprosto typickým podyjským druhem je mišpule německá. Tato dřevina je historicky svázaná
s oblastmi starého německého osídlení. Poskytuje šťavnaté, velmi lahodné plody s hnědou kožovitou slupkou,
které jsou však jedlé až po přemrznutí. Nově napěstované sazenice již brzy doplní skupinu starých mišpulí na
Hradišťských terasách u Znojma.
Opuštěné ovocné sady, v nichž vysazené stromy trpí dlouholetou neúdržbou a konkurencí náletových dřevin, dává
Správa NP Podyjí postupně do pořádku. Zatím byly prořezány dřeviny v sadu u Podmyčí, u Onšova, u Čížova (kde se na
práci podílela také obec) a ve dvou sadech u Lukova. Zmlazovací řez ovocných dřevin provedli lesníci také
v rozsáhlém třešňovém sadu u Popické kaple. Do sadu u Lesné a na Hradišti doplnili mladé stromky.
Podyjí má i své drobné ovocné záhady. Například při cestě z Čížova na Hardeggskou vyhlídku může pozorný
návštěvník ochutnat plody stromu, se kterým si vědci dlouho lámali hlavy. Křížence mezi hrušní a jeřábem zde
narouboval jeden z místních obyvatel. FOTO: Lenka Reiterová / Správa Národního parku Podyjí
Správa národního parku se snaží navrátit ovocné dřeviny i do polní krajiny mimo ovocné sady. Před lety správci
národního parku Podyjí vysázeli a letos doplnili stromořadí u Popic a u Hnanic. Ve spolupráci s obcí vzniklo
nové stromořadí podél polní cesty u Čížova. Rozvíjí se slibná spolupráce s některými zemědělci, kteří projevili
zájem označit hranice svých pozemků výsadbou ovocných stromků. Také město Znojmo umožňuje při obnovách či údržbě
polních cest na vhodných místech výsadbu ovocných stromů. Správa národního parku vysadila staré odrůdy ovocných
dřevin i na Mašovické střelnici a na Kraví hoře.
Také veřejnost se podílí na snaze navrátit do podyjské krajiny tradiční ovoce. Řada lidí nám již poskytla údaje o
výskytech starých ovocných stromů, často i s přesným určením odrůdy. V oblasti Hradišťských teras dokonce
jeden z vlastníků obnovuje historický stav teras včetně na sucho skládaných zídek a ovocných výsadeb zcela
samostatně. Pečovat ve svém volném čase o ovocné sady mají zájem i první dobrovolníci.
Věříme proto, že návrat ovocných dřevin do Podyjí je společným zájmem mnoha skupin i jednotlivců a že vzájemná
spolupráce v této oblasti povede k úspěchu. Můžeme se společně těšit na dobu, kdy se leckterý pocestný či
zemědělec při práci bude moci osvěžit ovocem z nových výsadeb.
Lenka Reiterová je vedoucí odboru ochrany přírody a krajiny Národního parku Podyjí.