Mladí strážci ze Znojemska pozorovali probouzení přírody Podyjí
/FOTOGALERIE, REPORTÁŽ/ - Mladí příznivci Národního parku Podyjí se předposlední březnový víkend sešli v Havraníkách. V okolí sledovali stopy práce bobrů, probouzející se přírodu a učili se rozpoznávat stromy. Přečtěte si krátký popis jejich dobrodružství od Svatavy Holubové
Prohlédněte si fotogalerii z akce: Mladí strážci ze Znojemska pozorovali probouzení přírody Podyjí
„Vydali jsme se z Havraníků po červené turistické stezce přes vřesoviště kolem kaple Panny Marie Bolestné do Popic, kde jsme si vysvětlili důvody nutnosti managmentových zásahů jako je kosení či řízená pastva, bez kterých by se nám tato cenná lokalita zatáhla ovsíkem vyvýšeným a třtinou křovištní. Také jsme poznávali listnaté dřeviny. V čase, kdy jsou stromy bez listů to není vůbec jednoduché.
Zelenou stezkou mezi vinohrady směrem na Sealsfieldův kámen jsme narazili na pás vykácených akátů, které ční svými vysokými pařezy varovně k nebi. I zde jsme si vysvětlili důvody tohoto netradičního způsobu kácení. Správa parku tak snižuje pařezovou výmladnost akátu a lze je tak, jako zeměpisně nepůvodní dřevinu, snáze z chráněné přírody odstranit.
Posléze, jak jsme se vnořili do lesního porostu, abychom alespoň na chvíli utekli zimě. Když jsme si povídali o dubových pařezinách, tak na nás vykouklo sluníčko a vydrželo s námi po celý zbytek výpravy. Vyhlídka ze Sealsfieldova kamene byla úchvatná, protože bylo vidět mnoho zajímavých míst, která velkou část roku skrývají listy stromů.
Po krátkém odpočinku jsme se pustili po žluté stezce Jaroslava Krejčího až k řece Dyji. A právě zde jsme objevili první posly jara – sněženky, jaterníky , ale také nás přivítal “ťukot“ strakapoudů, kteří se pilně činili tam, kde bylo třeba až třísky lítaly. Zde jsme si vysvětlili důležitou roli nejen „doupných stromů“, ale i tak zvaného „mrtvého dřeva“. Obojí má v přírodě nezastupitelnou úlohu a obrovský význam pro mnohé druhy živočichů a rostlin. Všem skýtají úkryt a potravu.
Kolem kamenných moří jsme doputovali k Papírně a vyrazili k Devíti mlýnům. Neopomněli jsme nakouknout po visuté lávce k Šobesu a kousek od ní si prohlédnout dřevorubecké umění bobra na mohutné osice. Po modré jsme se dostali až k rozvalinám původních mlýnů a pak postáli na Lipinské lávce.
Zpáteční červená stezka nás dovedla listnatou roklí až ke studánce Pod lipami a už jsme byli opět na vřesovištích. Zde, v závětří, na jižních osluněných místech, už na nás vykukovaly květy křivatců a opravdu už bylo jaro ve vzduchu cítit.
Další setkání jsme naplánovali na 7.-8. června na Čížov. Odtud budeme zkoumat západní část Národního parku Podyjí.“
cz
CZ
EN
DE
