Správa národního parku Podyjí

Stav poznání
Nejstarší (nepublikované) údaje sahají do počátku 20. století, kdy na Znojemsku působil neznámý sběratel, jehož sbírka z let 1921–1944 se zachovala v Jihomoravském muzeu ve Znojmě. Sbírka obsahovala 250 druhů z okolí Znojma. V průběhu století se v literatuře objevily jen jednotlivé údaje o několika druzích nosatců ze znojemského regionu. Nízkou intenzitu výzkumu, a tím i publikací z území NP Podyjí (v letech 1978–1990 CHKO Podyjí) v druhé pol. 20. stol., lze vysvětlit nepřístupností území vzhledem k poloze za železnou oponou hraničního pásma; ostatní části Znojemska zůstaly rovněž v pozadí vědeckého zájmu, který se dlouhá léta soustředil na atraktivnější části státu (např. CHKO Pálava). Entomologický výzkum oblasti byl zahájen až po vyhlášení NP v r. 1991. Na výzkumu se podílelo, a dodnes podílí, několik desítek převážně amatérských entomologů. Přes četné návštěvy řady entomologů byla jen malá část nálezů zhodnocena publikací v odborné literatuře. Většina nálezů byla zpracována nanejvýše formou výzkumných zpráv a řada nálezů nebyla zpracována vůbec. Seznam nejdůležitějších prací je k dispozici v archívu Správy NP.

Biogeografické zhodnocení
Biodiverzita NP Podyjí je díky výjimečné stanovištní pestrosti a specifické poloze na hranici dvou biogeografických provincií – provincie středoevropských listnatých lesů a provincie panonské velmi vysoká. Dochází zde k míšení prvků obou provincií, a tím je celková biodiverzita vyšší než kdekoli jinde. Nápadné je zejména pronikání teplomilných prvků z panonské provincie říčním údolím (údolní fenomén) Dyje často hluboko na západ. V zájmovém území se vyskytuje celá řada druhů na okraji (především na západní/severozápadní hranici výskytu) svého areálu. Největší počt těchto druhů najdeme v jihovýchodní části NP (okolí Hnanic, Havraníků, Popic a Konic), řada druhů ale proniká až do střední části NP (Čížov, Hardegg) nebo dokonce na xerotermní lokality v západní části parku (Vranov nad Dyjí) (viz obrázek).
Místní fauna nosatcovitých je tvořena společenstvem nejrozmanitějších prvků. Převažují druhy široce rozšířené na evropském, popř. euroasijském kontinentu v oblastech s mírným klimatem.
K významným prvkům patří endemit střední Evropy, Barypeithes albinae, který svým rozšířením jen nepatrně přesahuje jižní Moravu do Rakouska a na Slovensko.
Významnou skupinu tvoří druhy výrazně disjunktního rozšíření (Aphytobius sphaerion, Bagous diglyptus, Datonychus derennei, Kyklioacalles suturatus, Liparus dirus a řada dalších). Posledně zmíněný druh je významný i esteticky (jeden z největších druhů střední Evropy).
Četné teplomilné druhy, převážně nelesního charakteru, jsou zastoupeny panonskými (Cionus ganglbaueri, Datonychus paszlavszkyi, Pseudorchestes ermischi, Trachyphloeus spinosus aj.), pontickými (Centricnemus leucogrammus, Mogulones austriacus, Otiorhynchus fullo, Parafoucartia squamulata, Thamiocolus signatus aj.) i (sub)mediteránními prvky (Ceutorhynchus lukesi, Kalcapion semivittatum, Orchestes subfasciatus, Squamapion flavimanum aj.).
 Některé druhy dosahují v NP Podyjí své absolutní hranice areálu (viz obrázek) – převážně ve východní „stepní“ části území (např. Anthonomus rubripes, Baris villae, Cyphocleonus achates, Hypera striata, Mogulonoides radula), některé pronikají údolím Dyje do střední (Trichopterapion holosericeum) nebo dokonce až do západní části území (Anthonomus chevrolati, Eucoeliodes mirabilis, Mogulones diecki). Druhy Anthonomus rubripes a Cyphocleonus achates jsou navíc recentně známy v rámci ČR jen z NP Podyjí a okolí Znojma. Brachysomus dispar má v NP Podyjí izolovanou lokalitu zcela mimo oblast svého souvislého rozšíření (Západní Karpaty, nejblíže Moravský Kras).
K nejcennějším patří nálezy montánních prvků, jako jsou Neoglanis palumbarius a Cotaster uncipes v suťových lesích u Vranova nad Dyjí a Neoglanis viennensis na loukách v údolí Dyje ve střední části NP Podyjí. Tyto druhy se vyskytují v horách (střední) Evropy a jen zřídka sestupují do nižších poloh, nejčastěji právě v inverzních říčních údolích. Posledně zmíněný druh společně s klikorohem Lepyrus armatus dokazují vztah území k Alpám.