Správa národního parku Podyjí

Základním cílem péče o zvěř na území národního parku je dosažení vyváženého stavu mezi přírodním prostředím a životními potřebami zvěře.

Péče o zvěř je prováděna v souladu s cíly a posláním národního parku a je součástí celkového managementu komplexní ochrany území a biodiverzity.  

Kromě důsledné ochrany, zlepšování a stabilizace biotopů jednotlivých druhů, je jedním z managementových nástrojů péče o zvěř i cílevědomá řízená regulace početních stavů těch druhů zvěře, které nemají svého přirozeného nepřítele a svými vysokými stavy působí škody na přírodním prostředí. Regulovány jsou početní stavy spárkaté zvěře tj. srnce obecného, prasete divokého, jelena evropského, daňka skvrnitého a muflona. Daněk skvrnitý a muflon – druhy uměle vysazené na našem území, jsou považovány za geograficky nepůvodní a jako cílový stav je stanoveno úplné vyloučení obou druhů z území. Regulovány jsou ještě početní stavy lišky obecné, event. lze regulovat i stavy zavlečených druhů v přírodě nežádoucích jako např. norek americký nebo psík mývalovitý. Ostatní druhy zvěře se na území národního parku neloví.

Srnče

Péče o zvěř  (výkon práva myslivosti) na území národního parku se mimo obecně platných právních předpisů řídí „Metodickou instrukcí MŽP č.1/2006 k managementu volně žijících živočichů, kteří jsou zvěří (péče o zvěř a myslivost) na území národních parků“. Tento předpis stanovuje další detailnější pravidla pro management zvěře.

Vzhledem ke své poloze uprostřed zemědělsky využívané krajiny s nedostatkem remízků a lesíků, a vzhledem k bohaté rozmanitosti lesních dřevin, keřového patra i bylinného podrostu představuje Podyjí pro spárkatou zvěř rozsáhlou oblast s relativním klidem a dostatkem a pestrostí  potravní nabídky. To je příčinou neustálé migrace zvěře do území a v důsledku její zvýšené koncentrace zde, pak dochází k neúměrným škodám na přírodním prostředí, zejména na mladých lesních porostech.

Z hlediska potřeby obnovit, resp. udržet přirozený vývoj lesních porostů, rostlinných a živočišných společenstev, je nepochybné, že na území národního parku musí být trvale prováděn management zvěře a stavy zvěře, zejména srnčí a divokých prasat musí být udržovány na jasně stanovených únosných počtech. Toto je navíc umocněno skutečností, že v území chybí velký predátor, který by stavy spárkaté zvěře přirozeně reguloval.