Správa národního parku Podyjí

Na plošně malém území NP Podyjí vzniklo poměrně široké spektrum půdních jednotek, které  jsou soustředěny do převážně lesních komplexů, tvořících ca 84% celkové výměry NP. Podle aktuálního a platného Taxonomického klasifikačního systému půd České republiky (Němeček a kol., 2001) jsou zde mezi lesními půdami nejvíce zastoupeny (více jak 1/3 výměry)  oligotrofní a mezotrofní subvariety kambizemí (hnědých půd). Vyvinuly se  na  kyselých vyvřelých a přeměněných horninách (granity, granodiority, ruly, svory, fylity, slepence, písky, štěrkopísky) a většinou jsou mělké–středně hluboké,  zrnitostně lehké-středně těžké, místy značně kamenité (štěrkovité), se středním až nízkým obsahem  živin, v menší míře i zamokřené.  Pokrývají jednak  kaňon Dyje, kde se na prudkých svazích vyskytují střídavě s  velmi mělkými, skeletovitými a vysýchavými rankery  a litozeměmi (nevyvinuté půdy) a dále i v širokém  okolí kaňonu. Ojediněle se poblíž hraničního přechodu Hardegg vytvořily na zvětralinách krystalických vápenců i rendziny - humózní půdy s vyšším podílem karbonátů v celém profilu.  Na překryvech spraší a sprašových hlín (v sz. a jz. výběžku NP a východně od Podmolí) se nachází   hluboké, bezskeletovité , středně těžké-těžké, živinami dobře zásobené půdy typu  hnědozemí  a  luvizemí (ilimerizovaných půd), se znaky zamokření. V menším plošném rozsahu  (ca 1%) se na polygenetických hlínách (nejvíce mezi Lesnou a Lukovem) vyvinuly periodicky zamokřené pseudogleje (oglejené půdy) a na nevápnitých nivních sedimentech kolem menších vodotečí i úzké pásy fluvizemí (nivních půd) i trvale zamokřených glejů.

Zemědělský půdní fond (ZPF) zaujímá na území NP Podyjí ca 16% celkové výměry. Nejvíce rozšířené jsou zde opět kambizemě na kyselých a neutrálních vyvřelých i přeměněných horninách, v užším spektru subtypů či variet oproti lesním kambizemím, na které bezprostředně v zónách bezlesí navazují. Jsou to středně hluboké, středně těžké-lehké půdy pod trvalými travními porosty,  s  nízkým-středním obsahem živin a lokálním zamokřením.  Druhým nejrozšířenějším půdním typem na ZPF jsou hnědozemě na spraších, sprašových hlínách, místy i na polygenetických hlínách s příměsí karbonátového materiálu, hlavně podél celé severní hranice NP. Jedná se o produkční půdy s dobrou-vysokou zásobnou živin, v důsledku zrnitostně těžkého  podorničí  jsou ale náchylné k zamokření. Spolu s hnědozeměmi se na zrnitostně těžších  sprašových a polygenetických hlínách vyvinuly i luvizemě. Plošně menší oblast při jv. a v. hranici  zaujímají nejúrodnější půdy NP - hluboké, středně těžké a bezskeletovité černozemě  (místy erodované) na spraších. Především podél Dyje a menších vodotečí vznikly úzké pásy  fluvizemí  na bezkarbonátových nivních sedimentech,  které lokálně doplňují na deluviálních nevápnitých sedimentech gleje.

  Na základě inventarizace kontaminace půd NP Podyjí rizikovými prvky (RP) a polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU)  v r. 1996, provedené Agenturou ochrany přírody a krajiny a z dostupných výsledků monitoringu znečistění zemědělských půd ÚKZÚZ Brno nebyly zjištěny  nadlimitní obsahy vybraných RP (Cd, Co, Cr, Cu, Ni, Pb, V a Zn) u žádného z 90 odebraných vzorků.  Vyjma okolí Znojma a  komunikace Znojmo - Vranov nad Dyjí, kde byly překročeny přípustné limity  (přirozené obsahy) vyhlášky MŽP č. 13/1994 u některých PAU, nebyly v ostatních částech NP zjištěny nadlimitní obsahy těchto polutantů. V tomto směru se jeví NP Podyjí jako jedno z nejčistších chráněných území celé ČR.

  Z hlediska zranitelnosti půd, resp. jejich vztahu k rizikovým prvkům jsou zde nejvíce rozšířené půdy (ca 70% rozlohy) vysoce zranitelné ve třídě zranitelnosti 4 (Podlešáková, 1992),  kam patří  hlavně lehké,  mělké a kyselé - silně kyselé kambizemě až rankery. Jsou charakteristické sníženou schopností vázat RP i odolností vůči působení kyselých spadů a tím i značným sklonem k acidifikaci.  Naopak, málo zranitelné jsou půdy ve třídě 1a,1b,  které mají zvýšenou až vysokou schopnost vazby RP jílovými minerály a humusem i vysokou odolností vůči acidifikaci. Náleží sem především zemědělské půdy (černozemě, hnědozemě), s nízkým rizikem kontaminace rostlin vlivem  příjmu RP z půdy.

  Významná je v NP ohroženost půd vodní (méně větrnou) erozí. Jedná se převážně o lehké a skeletovité půdy na prudkých svazích až srázech kaňonu Dyje i jeho bočních zářezech. Méně erozně ohrožený je pak na území parku půdní pokryv ve sklonu do 5^o u lehkých  a 6-10^o u středně těžkých půd.