Správa národního parku Podyjí

Místo realizace:

Vyhlídka Sealsfieldův kámen

Časová dotace:

5 hodin v terénu, 1 vyučovací hodina pro zpracování výstupu

Personální zajištění:

Běžný pedagogický doprovod, bez potřeby odborníka

Primární cílová skupina dle standartního ŠVP:

Žáci 6. tříd

Interdisciplinární vazby:

Přírodopis, zeměpis, matematika, dějepis, výtvarná výchova, český jazyk

Hlavní cíl:

Znalost důvodů ochrany území NP Podyjí, znalost podstaty přírodní pestrosti NP Podyjí, uvědomění vlivu člověka na tvorbu a změny v životním prostředí, uvědomění nesamozřejmosti přítomnosti biologicky cenného území

Vedlejší cíle:

Zdokonalení práce s mapou, prohloubení dovedností při práci s daty v podobě vrstevnic, navštívení a poznání místa

Výstupy:

Vyplněné pracovní listy, namalovaná vizualizace, vypracovaná mapa zatopené oblasti

Pomůcky:

GPS navigace, běžné psací potřeby, modrá a zelená pastelka/vodovky, izolepa, nůžky

Materiály:

 Pracovní list č. 1

 Mapa míst pro fotografování

 Pracovní list - Plovárna

 Pracovní list - Rabenstein

 Pracovní list - Trauznický mlýn

 Pracovní list č. 2

 Vyplněný pracovní list - Plovárna

 Vypolněný pracovní list - Rabenstein

 Vyplněný pracovní list - Trauznický mlýn

Teoretická východiska:

Jedním z globálních problémů dnešní doby je voda v krajině a výrazná sucha, která by ji měla dle současných modelů intenzivně sužovat. V souvislosti s potřebou zadržení vody v krajině se uvažuje o „oživení” několika desítek starých projektů, které navrhují na území ČR vybudování stejného počtu vodních děl.

V 70. letech 20. století byl vyhotoven projekt, který počítal s další přehradní nádrží na Dyji – u Býčí skály (nedaleko obce Mašovice, naproti vyhlídce Sealsfieldův kámen). Ta by sloužila jako zdroj energie pro hydroelektrárnu. Výška přehrady v koruně, tj. na horním okraji, měla být zhruba 80 metrů, výška vzdutí pak 70 metrů. Zatopené území by dosahovalo až k rakouské obci Hardegg, tedy asi 26 km proti proudu. Hloubka údolí by se v některých místech snížila ze 130 m na 60 m (počítáno od hrany údolí u Mašovic – 350 m n. m. – k výšce hladiny Znojemské přehrady pod Sealsfieldovým kamenem – přibližně 220 m n. m.).

Díky statutu řeky Dyje jako mezinárodní řeky však nebylo možné projekt zrealizovat bez souhlasu rakouské vlády. Ta v reakci na silnou iniciativu rakouských občanů realizaci projektu nepovolila, díky čemuž k výstavbě nedošlo. Lidé, kteří byli součástí iniciativy, byli lidmi, kteří se podíleli na založení rakouského Nationalpark Thayatal.

Realizací projektu by došlo k zániku obrovského množství biotopů zatopením, čímž by přišlo o vhodné podmínky pro život nesčetně rostlinných i živočišných druhů, které by tímto z území vymizely, dále by se výrazně měnily podmínky na nově vzniklém břehu. Vodní dílo by lákalo k dalšímu využití – rekreaci. Stavbou rekreačních a obslužných objektů by došlo k dalšímu znehodnocení této dnes cenné, málo ovlivněné krajiny tak, jako v případě mnohých jiných údolí. Přírodní i estetické bohatství lokality by bylo nevratně zničeno.

Ve třicátých letech 20. století byla vystavěna Vranovská přehrada, primárně jako dílo chránící území dále po proudu před ničivými povodněmi a zároveň místo pro výrobu elektrické energie. Přehradní nádrž pak slouží jako zdroj pitné vody a místo pro rekreaci. V šedesátých letech byla vystavěna Znojemská přehrada mající za úkol vyrovnávat nepravidelný průtok z Vranova. I ona má další funkce – je zdrojem pitné vody a v malém vyrábí elektrickou energii.

Stavba Vranovské přehrady přinesla mnohé společenské i přírodní změny. Mezi ty nejvýznamnější společenské patří zánik „starého” Bítova a vznik „nového” a také neblahý dopad na městečko Hardegg, který utrpěl úpadkem turistického ruchu v důsledku výrazného snížení teploty vody vypouštěné z Vranovské přehrady v letních měsících. A právě změna teplotních poměrů a vodního režimu byla a stále je problémem pro místní biotu. Přehrady vypouštějí vodu z větších hloubek, která má nepřirozeně jinou teplotu oproti vodě na hladině. V letním období tak protéká územím pod přehradou voda výrazně chladnější, v zimním období naopak, což po výstavbě vedlo na území dnešního národního parku ke druhové změně zejména vodních organismů. Dalším problémem je kolísavý průtok vody, který reflektuje potřebu výroby elektrické energie. V období, kdy není třeba do sítě dodávat, je průtok malý, při spuštění provozu pak skokově vzroste. Méně zásadní vliv pro území dnešního národního parku měla výstavba Znojemské přehrady. Zatopená oblast sahá necelých 5 km proti proudu od hráze (zhruba po vyhlídku Sealsfieldův kámen), vzdutí nepřesahuje 10 m a teplotní změny nejsou příliš výrazné. Zásadní vliv měla na stavby dříve vybudované v dnes zaplaveném území. Zanikla tak restaurace Rabenstein (Rabštejn, U Obří hlavy), Městská plovárna a Trauznický mlýn.

Průběh kurzu:

Aktivita 1 - Úvod kurzu

Žáci vyplní pracovní list č. 1. Tuto aktivitu je možné zařadit a zrealizivat ve škole, není vázána na terénní prostředí. Žáci se pomocí ní dostanou do tématu a problematiky přehrad, což je jejím úkolem.

Pro kurz není aktivita stěžejní, je však vhodná pro motivaci, případně fixaci některých znalostí ohledně přehrad.

Aktivita 2 - Změny v krajině

Žáci obdrží do skupinek mapu, pracovní listy, fotoaparát a GPS navigaci. Pomocí pokynů v mapě žáci najdou místa, ze kterých (přibližně) byly pořízeny dnes historické fotografie z pracovních listů. Na daných místech žáci pořídí fotografie soudobé a do pracovních listů doplní chybějící informace, přičemž některé z nich je nutné poskytnou žákům výkladem. Ve škole se fotografie žáků vytisknou a nalepí do příslušných polí pracovních listů. Výstupem jsou vyplněné pracovní listy a mapa.

Tato spíše historicky orientovaná aktivita poukazuje na změny v krajině, které nastaly výstavbou znojemské přehrady. Je vhodným propojovacím článkem od zaniklých objektů společenského charakteru k případným zaniklým lokalitám charakteru přírodního.

Aktivita 3 - Kresba součaného stavu a vizualizace přehrady

Na výhlídce Sealsfieldův kámen je žákům poskytnuta vizualizace vystavěné přehrady u Býčí skály. Žáci nakreslí do pracovního listu č. 2 současný stav a vlastní vizualizaci toho, jak by místo vypadalo po výstavbě přehrady. Přímo na místě je vhodné vést diskuzi minimálně na estetické téma. Vhledem k obvyklé rozptýlenosti žáků v terénu je vhodnější ponechat stěžení část a jádro kurzu k aktivitě následující, kterou je příhodné realizovat ve školním prostředí.

Aktivita 4 - Mapa zatopené oblasti

Tato aktivita je stěžejní z celého kurzu. Žáci obdrží mapové podklady a informaci, k jaké vrstevnici by voda při vzniku přehrady sahala. Poté vykreslí modrou barvou oblast takto zatopenou, zbylé části můžou vykreslit také, např. zeleně. Celková mapa se skládá z pěti map dílčích, žáci tedy pracují v pětičlenných skupinkách, kdy každý vykreslí jednu mapu dílčí a mapy se poté spojí v jednu celkovou. Taková mapa je pak finálním výstupem kurzu.

Po zhotovení mapy je zásadní poukázat na zatopenou oblast a její biologickou cennost (viz Teoretická východiska) ve vztahu k ochraně území.