Správa národního parku Podyjí

^{Luňák červený. FOTO: Archiv Správy Národního parku Podyjí.}

Luňák červený je pěkný, výrazně zbarvený dravec, kterého lze snadno poznat podle vidlicovitě vykrojeného ocasu. Je to mrchožrout. Často ho lze spatřit nad kosenými loukami, kde ho zajímají poranění drobní obratlovci nebo zbytky těl těch, kteří rychlým sekačkám nestačili uniknout. V národním parku a na Znojemsku vůbec byl donedávna pozorován jen velmi vzácně. V posledních letech se ale začíná šířit. Tradičně obývá především oblast lužních lesů v okolí Hrušovan nad Jevišovkou. Více údajů od Pavlic v letošním roce ale svědčí o tom, že zde mohl zahnízdit. Migrace luňáků červených, kteří pocházejí z jižních částí jižní Moravy a přilehlého rakouského území, je nyní v hledáčku česko-rakouského týmu odborníků. Ten mláďata na několika hnízdech vybavil vysílačkou. Na vyhodnocení výsledků je zatím brzy, ale už víme, že jeden ze sledovaných mladých luňáků skončil tragicky. Po požití otrávené návnady uhynul začátkem října u Hostěradic.

^{Luňák hnědý. FOTO: Thomas Kraft}

Také blízce příbuzný druh luňák hnědý patří ke kriticky ohroženým živočichům. Jeho hnízdění na území národního parku zatím prokázáno nebylo a i pouhé zálety jsou zde vzácné. Letos v srpnu ale odborníci viděli tři mladé ptáky, kteří lovili na čerstvě zasetém poli u Lukova. Zřejmě je zaujal nějaký větší hmyz nebo natrefili na rodinku hrabošů. Pravděpodobně tři sourozenci z jednoho hnízda sem asi zaletěli z Jevišovicka, kde ornitologové luňáka hnědého viděli hnízdit.

^{Orel mořský. FOTO: Snowmanradio, CC BY-SA 2.0}

Podzim je obdobím, kdy lze v Národním parku Podyjí téměř jistě potkat nějakého orla. Nejspíše jím bude orel mořský. Druh v Česku a v Evropě vůbec zvyšující v posledních cca 20 letech svoji početnost. A to i přes četné nástrahy, kterými jsou otravy, zástřely, úhyny na sloupech vysokého napětí či prostá nepřízeň počasí a přirozená predace vajec a mláďat. Orel mořský v národním parku nehnízdí. Teritorium jednoho hnízdního páru s ním ale sousedí na západě a další pár letos úspěšně vyhnízdil v lesích mezi Vranovskou Vsí a Boskovštejnem. Klidné prostředí hlubokého dyjského údolí pod Vranovem nad Dyjí je oblíbeným lovištěm využívaným především mladými ptáky. Někteří zde pak stráví celou zimu.

^{Orel královský. FOTO: Biopauker - Own work, CC BY-SA 3.0 de}

Pomalu se na Moravě šíří i o řád vzácnější orel královský. Mimo tradiční hnízdiště v lesích kolem soutoku Moravy a Dyje je možné pozorovat především mladé ptáky, kteří se rozhlížejí po okolí a vybírají si teritorium. Díky satelitní telemetrii rozvinuté u tohoto druhu především v Maďarsku a na Slovensku víme, že orli královští zalétají stovky kilometrů od hnízda, kde se narodili. V národním parku byl naposledy pozorován v lednu 2016.

^{Orel skalní. FOTO: Rocky – Flickr, CC BY 2.0}

Dalším velkým orlem, který Podyjí čas od času navštěvuje, je orel skalní. Opět jsou pozorováni převážně mladí ptáci, typičtí bílým kořenem ocasu a rozsáhlými bílými skvrnami na bázi ručních letek. Pravděpodobně to jsou ptáci, kteří pocházející ze slovenských hnízdišť. V posledních letech může jít také o mláďata vypuštěná v rámci reintrodukčního projektu na severní Moravě.

^{Orel křiklavý. FOTO: Wolbrum avner - Own work, CC BY-SA 4.0}

V blízkém okolí národního parku roste rovněž počet pozorování jednoho z menších druhů orlů, orla křiklavého. Jeho typická hnízdiště najdeme nejblíže na Slovensku, kde patří k poměrně hojným dravcům. V národním parku nebyl jeho výskyt donedávna přesvědčivě prokázán, ale na jaře 2016 byl nad údolím v oblasti Čížov - Hardegg pozorován dospělý pták, který dokonce tokal. Partnera tu zřejmě nenašel. O hnízdění nejsou žádné zprávy. Koncem léta a začátkem podzimu roste ze zemědělských oblastí Znojemska počet pozorování migrujících orlů křiklavých, kteří se na místech s dobrou potravní nabídkou zastaví a zkoušejí načerpat energii na další cestu. V roce 2014 byl jeden takový pozorován u Milíčovic, letos například u Hostěradic.

^{Káně bělochvostá. FOTO: Francesco Veronesi Bukhara , CC BY-SA 2.0}

K vzácným ptákům, které lze v době pohnízdních potulek potkat v národním parku a jeho blízkém okolí stále častěji, patří i dva druhy typicky obývající otevřenou krajinu Balkánského poloostrova. Nápadnějším z nich je káně bělochvostá, druh o něco větší než naše káně lesní. Jedinci výrazně zbarvení do rezava jsou nezaměnitelní. Jde opět o druh, který se v posledních letech šíří. Lze to zřejmě přičíst změně klimatu. Přímo v národním parku byla poprvé (a zatím naposled) zaznamenána v roce 2013. Na Znojemsku ji však ornitologové vidí každý rok.

^{Poštolka rudonohá. FOTO: Martin Mecnarowski (http://www.photomecan.eu/),  CC BY-SA 3.0}

Téměř stejné tvrzení platí i pro druhý z našich dravčích hostů z jihovýchodní a východní Evropy. Je jím poštolka rudonohá. Je to malý dravec specializovaný na lov hmyzu. V srpnu či v září ho lze zastihnout, jak posedává na elektrických drátech nebo hroudách v poli. Občas odsud vylétnou na lov nebo pronásledují úspěšnou poštolku obecnou a snaží se ji obrat o kořist. Prozradí se přitom i zvláštním hlasem, který svou nezvyklostí určitě upoutá pozornost. Jsou to navíc družní ptáci, kteří vyhledávají společná nocoviště. Málokdy je tu tedy „rudonožka“ sama.

Migrace dravců v době po skončení hnízdění jsou běžné a všesměrné. Potkat lze v podstatě kterýkoli z evropských druhů, jen je potřeba mít štěstí a dobré teoretické zázemí, aby si člověk uvědomil, co vlastně vidí nebo slyší.

Vlasta Škorpíková, autorka je ornitoložka