Správa národního parku Podyjí

^{Infografika: Zajímavé sakrální stavby Podyjí. Klikni pro větší náhled.}

Při svých pěších či cyklistických toulkách Podyjím se turisté setkávají nejen s krásnou a zachovalou přírody, ale i s doklady dávného spirituálního sepjetí člověka s krajinou. Boží muka, kříže, kapličky a sochy po staletí spoluvytvářely typický obraz české krajiny. Tyto drobné sakrální památky se staly tlumočníky krajinné paměti. Jsou příkladem obdivuhodné sepjetí lidského díla a přírody. Dávají krajině řád, estetickou hodnotu i harmonické vztahy a měřítko. I v dnešní překotné době osloví vnímavého poutníka prosté poselství, které v každé z nich zanechal jeho tvůrce. Přes časovou propast k nám promlouvají osudy, tužby a přání lidí, kteří zde kdysi žili.  Po desítkách let devastace se nyní tyto stavby pomalu obnovují.

FOTOGALERIE: Podívejte se na zajímavé sakrální stavby Podyjí

Žádná sakrální památka nebyla v krajině postavena samoúčelně. Nejsilnějším motivem vedoucí ke vzniku jednotlivých staveb byla pochopitelně zbožnost tehdejšího člověka. Sakrální stavby  měly být pobídkou k zastavení, modlitbě a k usebrání. Lidé je budovali i jako prosbu o ochranu proti nemocem a pohromám, za vyslyšení v tísni či za odvrácení neštěstí. Důležitým motivem byla i prosba za ochranu lidských obydlí.

Velmi často se aspekty náboženské prolínaly s motivy memoriálními. Sakrální objekty proto upomínají na události spjaté s daným místem. Někdy jsou vzpomínkou na toho, kdo zemřel v daleké cizině a nemohl být pochován doma. Často označují místa, u nichž došlo k tragické události - vraždě, zabití či úmrtí způsobené bleskem, pádem stromu, smrtelným úrazem při kácení v lese. Jiné památky jsou vzpomínkou na ty, kteří zahynuli při různých pohromách, nemocech a válkách.  

Po 1948 mnohé sakrální stavby ve volné krajině zanikly nebo byly záměrně poškozovány. Ty, které přežili následky „kulturní revoluce" postupně chátraly. V posledních letech se ale situace mění k lepšímu. Správa Národního parku Podyjí například před dvěma lety obnovila Mnizskův kříž u Vranova nad Dyjí. Rekonstrukci drobných staveb iniciuje nebo provádí i Nadace pro obnovu církevních památek děkanství znojemského.  Většinou v úzké spolupráci se znojemskou radnicí. Nově opravené kapličky a boží muka svědčí o tom, že si opět začínáme uvědomovat jejich význam a smysl.

Boží muka
K nejstarším dochovaným drobným sakrálním památkám na území Podyjí patří kamenná pozdně gotická či ranně barokní boží muka. Sloupky nebo pilíře jsou ukončeny čtyřhrannými kaplicemi s nikami, v nichž bývají zobrazovány postavy světců či výjevy ze života Krista. V Mašovicích čekají na odbornou restauraci boží muka z roku 1676. Ukřižovaný Kristus je zde zobrazen až v dojemně lidovém  výrazu. Patrně nejstarší památka tohoto druhu v Podyjí stojí u turistické cesty na vřesovišti mezi Popicemi a Havraníky. Je datována rokem 1635. Německý nápis praví, že: „Tento kříž nechal zhotovit na památku Paul Plaser a Suzanne jeho žena".

Kamenné sochy
Již v 17. století se v české krajině začínají objevovat kamenné sochy. Byly umísťovány na kamenných soklech zdobených římsami, bohatými ornamenty a figurálními reliéfy. Nejčastěji byl ztvárňovaný sv. Jan Nepomucký nebo sv. Florián, patron hasičů, který chránil vesnice proti požárům. Časté bývá i vyobrazení Panny Marie. Tyto sochy mají většinou i vysokou uměleckou hodnotu. Mezi návštěvníky Podyjí je asi nejznámější sochou postava Panny Marie Neposkvrněné na Kraví hoře, která na toto místo byla po náročné opravě přenesená v roce 2004.

Kříže
Počátkem 18. století se v krajině objevuje kamenný nebo železný kříž posazený na honosném kamenném podstavci. Kříž bývá někdy oklopen postavami Matky Bolestné či Máří Magdalény. V 19. století se začaly hojně používat kříže litinové umísťované na kamenné nebo zděné sokly. Opravený kříž nalezneme například u příjezdové silnice v dolní části Konic. Restaurovaný kříž bude také brzy instalován u nové turistické trasy  spojující Konice se Sedlešovicemi.

Kapličky
Významným prvkem barokní české krajiny se od 17. století staly stavby kapliček. Výklenkové kapličky jsou tvořeny plným zděným hranolem nejčastěji obdélníkového půdorysu s výklenkem pro obraz či plastiku. Setkat se můžeme i s trojbokou formou symbolizující Nejsvětější Trojici. Prostorové kapličky jsou koncipovány ve větším měřítku, neboť umožňují, aby do nich vstoupila jedna či více osob. V interiéru bývá malý oltář zpravidla se sochou nebo obrazem světce.

V Podyjí převažují zděné klasicistní kaple z 18. a 19. století.  Největší množství je jich koncentrováno opět na východním okraji Národního parku Podyjí a v okolí města Retz. Ke krásným opraveným stavbám náleží například kaplička u Popic s motivem Útěk do Egypta. Mezi poutníky i turisty je velmi známá úhledná klasicistní poutní kaple Panny Marie Bolestné stojící u třešňového sadu nedaleko Popic, která byla vysvěcena v roce 1815.

Křížové cesty
V české krajině, zejména v blízkosti poutních míst, se můžeme setkat s křížovou cestou. Serpentinovou cestu vedoucí od Gránického potoka ke kapli svatého Eliáše na Hradiště lemuje 14 klasicistních poklon. Atmosféra křížové cesty je umocněna romantickým prostředím Gránického lesoparku. Každý rok v čase Velikonoc si zde v potemnělé večerní atmosféře  připomínají věřící poslední cestu Ježíše Krista.

Stromy a sakrální stavby
Již ve středověku se stalo zvykem zavěšovat dřevěné sošky a kříže na mohutné  stromy či na torza odumřelých stromů. V období baroka  se začínají vysazovat stromy již při zakládání sakrálních staveb, a to většinou v počtu jedna až čtyři. Na samotné stromy bývaly také zavěšovány svaté obrázky. K rozšíření stromů u drobných sakrálních objektů dochází i nařízením Marie Terezie z roku 1769. Vzrostlé stromy rostoucí u božích muk, kapliček, křížů a soch umocňují kultovní místo, Mohutné koruny stromů jedinečným způsobem doplňují, obohacují a zesilují estetický účinek drobných staveb - přírodní i kulturní prvky vzájemným působením dosahují udivující harmonie. Vytváří úžasný prostor, zklidňují duši a roztěkanou mysl. Je pochopitelné, že nejčastějším stromem rostoucím u sakrálních staveb bývá lípa. Setkat se však můžeme i s duby, břízami nebo některými druhy ovocných stromů.

Petr Lazárek, autor je vedoucí oddělení terénní služby Správy Národního parku Podyjí

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí