Správa národního parku Podyjí

„Úhory jsou velkou šancí pro zpestření zemědělské krajiny, ve které, při současném způsobu využívání, často nezbývá místo pro dříve běžné druhy rostlin a živočichů, ať to jsou třeba koroptve, zajíci, majky nebo vlčí máky,“ soudí Robert Stejskal ze Správy Národního parku Podyjí.

Na nenápadném místě mezi Havraníky a Hnanicemi se ještě donedávna nacházela vinice, která se téměř nelišila od běžných vinic v okolí. Před pár lety hospodáři ale vinici, patrně kvůli obnově hlav vinné révy, vyklučili, zorali a ponechali ladem. „Už po pouhém roce se na ploše tohoto úhoru o výměře téměř dvou hektarů uchytilo druhově mimořádně bohaté společenstvo rostlin. Při bližším zkoumání jsme zjistili, že kromě pravých plevelů společenstvo obsahuje velký počet druhů typických spíše pro stepní trávníky nebo louky,“ popsal Stejskal.

Pestrobarevnému koberci zde udává tón modře zbarvený hadinec obecný. Hostí ale i třezalku tečkovanou, divizny, lnice, řebříček, jetel rolní, šťovík menší, čičorku pestrou, jitrocel kopinatý a mnoho dalších, méně nápadných rostlin. „Druhové bohatosti napomohla zřejmě blízkost Havranického vřesoviště, mělká, živinami chudá půda a slunná expozice lokality,“ dodal Stejskal.

Rozkvetlý úhor uprostřed pečlivě obdělávaných polních lánů působí i jako magnet pro tisíce včel, čmeláků, kutilek a dalších blanokřídlých. Vzácného a ohroženého rýhonosce přilákal právě hadinec. „Na diviznách byl velmi hojný diviznáček Cionus olivieri, který se v Podyjí vyskytuje jen ojediněle na vřesovištích. Třezalky hostily kovově zbarveného krasce Agrilus hyperici . Nechyběla ani ploštice Psacasta exanthematica, napodobující uschlé listy hadince a považovaná v současnosti za ohrožený druh,“ uvedl Stejskal.

Úhor možná brzy zanikne při založení nové vinice, ale i tak posloužil po řadu měsíců jako lokální úkryt a „mateřská školka“ ohrožené flóry a fauny.