Správa národního parku Podyjí

Co je ÚSES ?

Územní systém ekologické stability, dále jen „ÚSES“, je nezastupitelný nástroj ochrany krajiny k udržení a posílení její ekologické stability a tím i jejího trvale udržitelného využívání. Je to vzájemně propojená soustava menších i větších území (ploch) s převahou přírodních a přírodě blízkých biotopů. Ochrana ÚSES je zákonnou povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků a jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí jak vlastníci pozemků, tak i obce a stát.

ÚSES představuje jednu z nejpropracovanějších ekologických sítí v krajině Evropy. České pojetí ÚSES jako ekologické sítě je ve světovém měřítku unikátní tím, že realizuje nové skladebné části do krajiny, a také podrobným propracováním na tři samostatné, avšak vzájemně propojené úrovně, a to nadregionální, regionální a lokální (místní), podle jejich biogeografického významu v krajině.

Pozitivní působení ÚSES na krajinu se nejvýrazněji uplatňuje na lokální úrovni, kde dochází k nejčastější realizaci.

Základními skladebnými částmi ÚSES jsou biocentra a biokoridory. Biocentra jsou různě velké plochy v krajině tvořené např. ekologicky hodnotnými lesy, rybníky, loukami, tůněmi, mokřady, rašeliništi, mezemi či remízy, které svým stavem a velikostí umožňují trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému.

Biokoridory jsou územím liniového tvaru, jako jsou vodní toky, břehové porosty, hřebeny hor či vrchů, pásy lesa, stromořadí, aleje nebo pásy trvalého travního porostu, která umožňují rozhodující části organismů migraci mezi biocentry a vytváří tak z oddělených biocenter síť.

Do lokálního ÚSES patří i tzv. interakční prvky, které mají menší plochu, mají obvykle liniový charakter a zprostředkovávají příznivé působení biocenter a biokoridorů na větší vzdálenosti do okolí.

Proč vytvářet ÚSES?

Skladebné části ÚSES plní celou řadu krajinně ekologických, biologických i estetických funkcí. Mezi hlavní cíle ÚSES v krajině patří zejména:

1. Ekologická stabilizace krajiny ve formě ochrany proti erozi půdy a zadržováním vody v krajině
2. Zvyšování biodiverzity krajiny
3. Zvyšování přírodní a estetické hodnoty krajinného rázu

Ve druhé polovině 20. století byla česká a moravská krajina násilně přeměňována, přičemž při kolektivizaci zemědělství vznikaly velké plochy orné půdy a zanikaly různé krajinné prvky. Významně byla také pozměněna dřevinná skladba lesů. Realizací skladebných částí ÚSES dochází k revitalizaci a obnově krajinných prvků a zlepšování krajinotvorné funkce krajiny.

Vhodně realizované skladebné části ÚSES vytváří přirozenou ochranu proti vzdušné a vodní erozi. Během přívalových či vytrvalých dešťů dochází na velkých půdních blocích k obrovským ztrátám půdy a živin, které se následně dostávají do vodních toků či rybníků, kde poté sedimentují. Dochází tím ke zhoršování kvality povrchové vody. Na odbahňování vodních toků a rybníků musí být následně vynakládány nemalé finanční prostředky. Jako přirozená protierozní zábrana v krajině přitom nejlépe fungují plochy trvalých travních porostů a různé meze či remízy. Proti vzdušné erozi jsou opět velmi účinné různé remízy či liniové větrolamy.

ÚSES v krajině vždy přispívá ke zvýšení její retenční schopnosti. Soustava přírodních či přírodě blízkých ploch, jimiž mohou být i tůně, rybníky a jezera, zvyšuje zásobu vody v krajině, přičemž je schopna zadržet srážkovou vodu a pozdržet její odtok a snížit tím riziko následných povodní. Přitom dochází zároveň i ke zvýšení rovnováhy místního klimatu. V přírodě blízkých listnatých či smíšených lesích s dobře vyvinutým keřovým i bylinným patrem, které jsou zpravidla součástí ÚSES, dochází k vyšší retenci vody a následně k jejímu postupnějšímu odtoku, než je tomu např. ve stejnověkých smrkových či borových monokulturách.

Skladebné části ÚSES a to zejména biocentra, představují různé druhy biotopů pro řadu organismů. V zemědělsky intenzivně obhospodařované krajině tvoří každá plocha trvalého travního porostu, každá meze, remíz či keřová formace útočiště pro řadu druhů hmyzu, ptáků či savců. V přírodě blízkém lese může trvale žít mnohem více organismů než např. ve smrkové, borové či akátové monokultuře.

Krajina s funkčními skladebnými částmi ÚSES vytváří jemnější mozaiku a vyznačuje se větší členitostí a rozmanitostí. Taková krajina má vyšší přírodní i estetickou hodnotu a je rovněž příjemnější i pro vnímání člověka. Funkční skladebné části ÚSES představují rovněž nezanedbatelný potenciál pro sportovní i rekreační využití. Velmi vhodné je vytvářet takové zelené prstence i v okolí velkých sídelních celků, které přispívají k oživení monotónních ploch sídelních útvarů a ke zlepšení životních podmínek zde žijících obyvatel.

Plánování ÚSES

Konečné vymezení ÚSES je obsaženo v různé podrobnosti v územně plánovací dokumentaci (zásady územního rozvoje kraje nebo územní plány obcí) a zohledňuje nejen minimální prostorové parametry a přírodní faktory, ale také aktuální stav krajiny a společenské limity a záměry. ÚSES je v daném území závazný tehdy, když se stane součástí platné územně plánovací dokumentace obce.

ÚSES je povinně zapracován rovněž do plánu společných zařízení při komplexních pozemkových úpravách, při kterých se realizací ÚSES rozumí výsadba přírodě blízkého porostu a péče o něj po dobu minimálně tří let od jeho výsadby. Pro společná zařízení se přednostně použijí pozemky ve vlastnictví státu a obcí.

Dokumentaci ÚSES vytvářejí autorizovaní projektanti ÚSES, přičemž mezi základní dokumentaci řadíme tzv. plán ÚSES, který obsahuje zejména zákres skladebných částí, jejich popis, cílové společenstvo a požadavky na využívání, a který by měl být upřesněn na pozemek či parcelu. Při plánování i při následné realizaci je základní podmínkou zajistit návaznost nově vymezených či realizovaných skladebných částí na okolní ÚSES, propojení s ÚSES na sousedním území (obec, kraj popř. chráněné území), provázanost jednotlivých úrovní ÚSES a dodržování minimálních prostorových parametrů. Je nutné, aby byly respektovány hranice biotopů, hydrických a trofických řad. U dokumentací musí být legenda s popisy jednotlivých skladebných částí, vždy je třeba vymezit interakční prvky, funkčnost skladebných částí atd. Pro vlastní realizaci konkrétní skladebné části ÚSES je autorizovaným projektantem zpracován tzv. projekt ÚSES, který obsahuje podrobné informace pro realizaci skladebné části včetně cílového stavu a finančních nároků.

Realizace ÚSES

Realizaci ÚSES je nutno chápat jako dlouhodobý proces, nikoliv jako jednorázovou akci.

Vždy je důležitější realizovat nové skladebné části ÚSES v místech s nízkou stabilitou krajiny. Je vhodné postupovat od opatření nenáročných a s jistým výsledkem. Prvotně by měly být zakládány porosty s dlouhou dobou vývoje do cílového stádia.

Založení skladebné části ÚSES spočívá v terénních pracích, změně hospodaření, výsadbě dřevin, založení travního porostu, v realizaci dočasného oplocení apod. Následně je nutné o založený biotop dočasně pečovat do doby započetí jeho funkčnosti jako je pěstební péče o založené porosty, dosadby dřevin či dosévání osiva, odstraňování nežádoucích dřevin, zálivka atd., což je tzv. asanační (restaurační) management. U některých typů biotopů je zase nutná každoroční, pravidelně se opakující průběžná péče podmiňující trvalou existenci daného biotopu (kosení luk, pastva, zdravotní zásahy v lesních porostech, likvidace náletových dřevin a nežádoucí bylinné vegetace u stepních lad a na vřesovištích), což je tzv. regulační management.

Při provádění výsadeb či výsevů je vždy nutné vybírat stanovištně vhodné a geograficky původní druhy dřevin popř. i osiva (pokud je k dispozici).

Jako realizaci ÚSES chápeme i management představující postupnou přeměnu nepůvodních či výrazně pozměněných lesních porostů na přírodě blízký les, což je prováděno postupným odstraňováním nežádoucích druhů dřevin, výsadbou původních druhů, jejich preferováním během růstu a prostorovou i věkovou diferenciací lesních porostů.

Realizaci skladebných částí ÚSES představuje i zakládání vodních biocenter jako jsou např. tůně či rybníky včetně litorálního (mělkovodního) pásma. Realizace ÚSES může být spojena i s revitalizací vodního toku či s obnovou jeho migrační propustnosti.

Plán ÚSES na území Národního parku Podyjí a jeho ochranného pásma (dále jen „Plán ÚSES“)

Tento plán představuje odborné dílo, jehož hlavním cílem bylo vytvořit podklad pro následnou realizaci zatím nefunkčních skladebných částí ÚSES v dotčeném území. Zároveň se jedná také o odborný podklad orgánu ochrany přírody (Správy NP) pro dlouhodobé prosazování a ochranu zájmů ochrany přírody a krajiny při procesech územního plánování a plánování komplexních pozemkových úprav. Řešené území zahrnuje území Národního parku Podyjí o rozloze 6276 ha a plochu ochranného pásma NP o rozloze 2822 ha. Širší zájmové území dotčené projektem bylo vzhledem k metodice ÚSES větší a zahrnovalo i okolní navazující krajinu.

Plán ÚSES zpracovala v roce 2013 na základě výběrového řízení firma Projekce zahradní, krajinná a GIS, s.r.o. z Brna. Plán ÚSES byl zpracován s finanční podporou Evropské unie a z Operačního programu životní prostředí Oblast podpory 6.3. Obnova krajinných struktur.

OBSAH PLÁNU ÚSES NA ÚZEMÍ NP PODYJÍ A JEHO OCHRANNÉHO PÁSMA

A. TEXTOVÁ ČÁST PLÁNU ÚSES (pdf)

1. Průzkumová část
2. Rozborová část
3. Návrhová část
4. Informační systém o ÚSES

B. VÝKRESOVÁ ČÁST PLÁNU ÚSES

Výkres č. 1a, Výkres č. 1b (pdf) A.1 Vyhodnocení aktuálního využití krajiny k 31.3.2013
Výkres č. 2 (pdf) B.1 Biogeografické členění, rozmanitost cílových potenciálních a náhradních ekosystémů
Výkres č. 3 (pdf) B.2 Stav vymezení ÚSES k 31.8.2013
Výkres č. 4 (pdf) C.1 Výkres širších vztahů ÚSES
Výkres č. 5 (pdf) C.2 Návrh koncepce ÚSES
Výkres č. 6a (pdf) C.3 Vymezení biocenter, biokoridorů a interakčních prvků Podmyče, Vranov nad Dyjí
Výkres č. 6b (pdf) C.3 Vymezení biocenter, biokoridorů a interakčních prvků Onšov, Lesná
Výkres č. 6c (pdf) C.3 Vymezení biocenter, biokoridorů a interakčních prvků Horní Břečkov
Výkres č. 6d (pdf) C.3 Vymezení biocenter, biokoridorů a interakčních prvků Čížov
Výkres č. 6e (pdf) C.3 Vymezení biocenter, biokoridorů a interakčních prvků Lukov
Výkres č. 6f (pdf) C.3 Vymezení biocenter, biokoridorů a interakčních prvků Podmolí
Výkres č. 6g (pdf) C.3 Vymezení biocenter, biokoridorů a interakčních prvků Mašovice
Výkres č. 6h (pdf) C.3 Vymezení biocenter, biokoridorů a interakčních prvků Znojmo – město, Hradiště, Sedlešovice
Výkres č. 6ch (pdf) C.3 Vymezení biocenter, biokoridorů a interakčních prvků Konice, Popice
Výkres č. 6i (pdf) C.3 Vymezení biocenter, biokoridorů a interakčních prvků Havraníky
Výkres č. 6j (pdf) C.3 Vymezení biocenter, biokoridorů a interakčních prvků Hnanice

C. TABULKOVÁ ČÁST PLÁNU ÚSES

Tabulka č. 1 Charakteristiky skladebných částí ÚSES (pdf)
Tabulka č. 2 Výběr dřevin podle stanovištních podmínek (pdf)
Tabulka č. 3 Výběr vhodných odrůd ovocných dřevin (pdf)

D. METODICKÁ ČÁST (pdf)

1. Manuál pracovních postupů vymezování regionálního a místního ÚSES
2. Manuál pracovních postupů hodnocení funkčnosti skladebných částí ÚSES v územně plánovací dokumentaci a v územně analytických podkladech
3. Návrh metodického postupu průběžné aktualizace informačního systému o ÚSES

E. DOKLADOVÁ ČÁST PLÁNU ÚSES (pdf)

V případě dotazů kontaktujete Ing. Veroniku Dubovskou (obsah díla) nebo Bc. Martina Kouřila (zasílání podkladů pro autorizované projektanty ÚSES ČKA nebo pro autorizované projektanty pro územní plánování ČKA)

Realizace nových skladebných částí ÚSES na území NP Podyjí a jeho OP

Realizace části biokoridoru na p.p.č. 676/6 k.ú. Znojmo-Hradiště

V souladu s platným Územním plánem města Znojma byla na jaře roku 2012 provedena realizace (výsadba) této skladebné části ÚSES. Dotčená plocha byla následně oplocena. Na ploše probíhá pravidelný restaurační management spočívající převážně v odstraňování buřeně. V návaznosti na tento biokoridor byl vysázen na tomto pozemku i interakční prvek – třešňové stromořadí a to za účelem zvýšení biodiverzity i potravní nabídky pro ptactvo. Toto území spolu s přilehlou loukou zároveň představuje ideální oddělení cenných lesních porostů národního parku od intenzivně (konvenčně) obhospodařovaných ploch s ornou půdou v ochranném pásmu. Negativní vlivy velkoplošného zemědělského hospodaření (úlety chemických prostředků) do vlastního území národního parku jsou tak přirozeně eliminovány.

Projekt „Obnova prvků ÚSES na k.ú. Lukov nad Dyjí“

V roce 2013 požádala Správa NP o podporu výše uvedeného projektu z prostředků SFŽP - Operačního programu Životní prostředí, podprogram 6.3. Tento projekt byl zpracován v souladu s platným územním plánem Městysu Lukov a představuje realizaci biocenter a biokoridorů o celkové ploše 12,2 ha v zemědělské krajině v katastrálním území Lukov nad Dyjí. Vlastní realizace skladebných částí ÚSES na dotčeném území proběhla v roce 2015. Byla vysazena 3 lokální biocentra - Ludmilino pole, Zápašná a Plučárky, kde byly použity autochtonní (domácí) dřeviny jako jsou duby, lípy, habry, buky, břeky aj. a osety menší plochy lučních porostů. V záhumení obce Lukov byly vysazeny 2 interakční prvky tvořené převážně ovocnými stromy. Realizaci prací provedla společnost KHL-EKO, a.s., se sídlem v Červeném Hrádku u Jirkova.
Na všech třech lokalitách lokálních biocenter i v obou interakčních prvcích probíhá nyní pravidelný restaurační management spočívající převážně v odstraňování buřeně, kosení lučních porostů a výchovném řezu alejových a ovocných stromů. V rámci reklamačního řízení probíhá také pravidelná náhrada uschlých či neživotaschopných jedinců.
Již v prvním roce po výsadbě (2016) se plochy ÚSES v Lukově staly živou oázou pro některé vzácné a ohrožené druhy živočichů, zejména hmyzu, které v okolní intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině nemají šanci přežít. Při přírodovědném monitoringu bylo prokázáno, že tyto květnaté plochy přitahují některé zajímavé druhy brouků. Na kvetoucích barborkách obecných byl zatím jako na jediné lokalitě v Podyjí zjištěn vzácný nosatec Ceutorhynchus barbarae, známý z České republiky jen z ojedinělých nálezů. Porosty kakostu maličkého zde hostí další vzácné nosatce stepního charakteru – rýhonosce Lixus vilis a klikoroha Brachypera dauci. V případě obou druhů se jedná o vůbec nejzápadnější výskyt v Podyjí, kde jsou tito nosatci nacházeni zcela sporadicky. Je až neuvěřitelné, jak krátká doba stačí na to, aby tyto cenné druhy osídlily dříve pustou krajinu. Kvetoucí koberce rostlin, byť se převážně jedná o druhy potlačované v běžné krajině jako nežádoucí plevely, jsou důležitým zdrojem nektaru pro čmeláky nebo včely. Množství hmyzu a vysoce výživných semen plevelů svědčí i ptákům. S oblibou zde posedávají ťuhýci, strnadi a spousta dalších pěvců. Pro Správu NP jsou tato pozorování důležitým důkazem o tom, že má smysl soustavně pracovat na zlepšení charakteru krajiny Podyjí, zvláště zemědělských ploch ochranného pásma, kde svoji čím dál důležitější roli budou hrát i skladebné části ÚSES. Pestrá krajina, ve které se kromě orné půdy budou nacházet i jiné krajinné formace, má nejen vyšší odolnost vůči suchu nebo přívalovým dešťům a je odolnější proti větrné i vodní erozi, ale je i příjemnější pro život lidí a dalších živých tvorů.

Program obnovy starých ovocných sadů v NP Podyjí a jeho ochranném pásmu a jeho vazba na ÚSES

Jedná se o dlouhodobý program Správy NP, který zajišťuje obnovu a péči o krajinné formace zeleně typu extenzivního ovocného sadu, stromořadí, alejí či jednotlivých solitérních ovocných dřevin, které jsou lokalizovány v národním parku i jeho ochranném pásmu. Důvodem pro tuto péči je snaha o zachování vzácných typů biotopů, které umožňují přežití vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů a také snaha o zachování genotypů původně pěstovaných ovocných dřevin v oblasti jižní Moravy. Z hlediska ÚSES pohlížíme na tyto realizace v národním parku jako na obnovu vnitřní struktury nadregionálního biocentra č. 28 Údolí Dyje. V ochranném pásmu se pak jedná o doplňkovou výsadbu ovocných dřevin (z hlediska ÚSES druhotných společenstev) při realizaci skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů). Zejména jsou však vysazovány menší krajinné formace – interakční prvky.

Nové realizace jako skladebné části či interakční prvky v rámci ÚSES by měly fungovat jako „náhradní“ biotopy pro druhy vyskytující se v dožívajících sadech, které jsou lokalizovány v jádrovém (bezzásahovém) území národního parku potažmo v jádrovém území nadregionálního biocentra. Tyto formace se v krajině hromadně vyskytovaly v okolí bývalých mlýnů na řece Dyji nebo v okolí starých hájoven. Péče o dožívající ovocné stromy v přírodní či přírodě blízké zóně národního parku je z provozního, legislativního a filozofického hlediska, ale i z hlediska metodiky vymezování ÚSES, velmi problematická.

Mezi plošně největší lokality s realizovanými opatřeními patří v současnosti obnova sadu v Čížově, která je nyní ideálně doplněna o pastvu ovcí, obnova sadu na Hradišti, výsadba sadu na Kraví hoře či právě probíhající obnova sadu v Horním Břečkově, která byla rozdělena do několika etap.

Nejbližším projektem, na kterém momentálně pracovníci odboru ochrany přírody intenzivně pracují, je příprava projektu „Tradiční ovocné sady a regionální luční osivové směsi“. Většina pozemků, na kterých bude projekt realizován, je zároveň vymezena jako lokální či nadregionální ÚSES.

Zpracovala Ing. Veronika Dubovská, červen 2017