V Podyjí můžete vidět unikátní suťové lesy i prameništní olšiny

/INFOMATERIÁL KE STAŽENÍ/ - Přírodní bučiny, suťové lesy a reliktní bory, prameništní olšiny nebo rozsáhlé dubohabřiny mohou obdivovat návštěvnici Národního parku Podyjí. Za pestrou mozaiku místních lesů může unikátní poloha parku v místě prolínání a mísení vlhko a chladnomilných společenstev z Českomoravské vrchoviny a více sucho a teplomilné vegetace z jihovýchodní Evropy.  S různými typy podyjských lesů se zájemci mohou nyní seznámit i v novém infomateriálu, který letos vydala Správa parku.

Image
Suťové lesy na strmých svazích údolí Dyje obsazují postupně se zazemňující kamenná moře a jasně vymezují existenční hranici pro les. FOTO: Petr Lazárek / Správa Národního parku Podyjí

„Národní park Podyjí není územím nedotčených pralesů. Je součástí kulturní krajiny. Díky svému reliéfu a poloze na státní hranici si však v evropském kontextu zachoval přírodní prostředí, které je méně než kdekoliv ve srovnatelném okolí se srovnatelnými přírodními podmínkami pozměněno člověkem," napsal autor publikace a odborník na podyjské lesy Tomáš Vrška.

STÁHNĚTE SI: Lesy Národního parku Podyjí Lesy Národního parku Podyjí (1,04 MB)

Největší plochu lesů v národním parku zabírají dubohabřiny. Lidé se do nich mohou ponořit například mezi Podmolím a Čížovem.  Naleznou zde duby s velkými korunami, pod nimiž rostou habry s lípou a dalšími dřevinami.  Člověk tyto lesy v minulosti ovlivňoval těžbou dříví nebo lesní pastvou či hrabáním steliva.  Část z nich nyní je ponechána samovolnému vývoji.  Lidé tak budou mít v Česku jedinečnou příležitost sledovat, kam tento druh lesa vývojově směřuje.

Porosty přírodních bučin se nacházejí na pravém břehu Dyje v oblasti Braitavy. Buk je hlavním stromem především na severně orientovaných svazích údolí řeky a v okolí Býčí hory.  „Na těchto místech dokáže buk díky své přizpůsobivosti vytvářet druhově téměř čisté porosty. Přestože stromy vypadají na první pohled stejně staré, mají výrazné věkové rozpětí. Někdy až sto let," popsal Vrška. Mladší stromy postupně vrůstají do hlavní úrovně korun starších stromů i při nižším množství světla.  Tlející dřevo ze stromů, které boj o světlo nebo živiny nepřežijí, zase hostí neuvěřitelně bohatý svět živočichů, rostlin a hub.

Neméně zajímavé jsou i stromy, které rostou na zazeměných  kamenných polích na svazích Dyje.  V takzvaných suťových lesích rostou především lípy, lísky, habry, javory nebo jilmy. Díky extremní poloze jsou tyto lesy ovlivněné člověkem jen minimálně.  Ve skalních puklinách zde přežívá i borovice. Na skalách vytváří stálezelené ostrůvky, které jsou ozdobou dyjského údolí.

Na zamokřených plochách v okolí pramenišť a například podél mělkého údolí Klaperova potoka pod Lesnou, mohou lidé vidět růst olše. Konkurovat ostatním dřevinám zde mohou díky své toleranci k trvalé přítomnosti vody a málo provzdušněnému půdnímu prostředí. V národním parku je ponechána téměř polovina lesů samovolnému vývoji. Jsou tu ale místa, kde se dřevo z lesa těží. Například v dřívějších smrkových monokulturách, které zde lesníci začali vysazovat v druhé polovině 18. století. Z půdy v těchto místech však rychle zmizely živiny a dnešní generace těchto smrčin trpí větrnými polomy nebo hnilobami kořenů a kmenů.

Více o typech lesů v Podyjí a o tom, proč se na některých místech v národním parku zasahuje, a jiná jsou ponechána samovolnému vývoji, se dozvíte z materiálu Lesy Národního parku Podyjí.  Získat ho můžete na informačních centrech nebo v elektronické podobě na https://www.nppodyji.cz/informacni-letaky.