Správa národního parku Podyjí

„Nejkrásnější okolí Znojma leží západně, kde vysoké lesnaté břehy dyjské vytvořily horskou scenerii," napsal v polovině dvacátých let minulého století do svého turistického průvodce Podyjím Karel Zobal. Zachovalé smíšené listnaté lesy hustě pokrývající strmé svahy podél řeky Dyje jsou jedním z hlavních důvodů, proč bylo toto unikátní území před dvaceti lety vyhlášeno národním parkem.

Přestože je zachovalost podyjských lesů v rámci Evropy výjimečná, byly i zdejší lesy člověkem ovlivněny. Někde více, někde méně. Strmé stráně nad řekou využívali lidé pouze okrajově a nedošlo zde k výraznější proměně dřevinné skladby. Naopak přístupné plošiny v okolí obcí lidské zásahy změnily výrazně. Člověk si pochopitelně přírodu přizpůsoboval svým potřebám. Když hledal prostor pro zemědělství, tak území odlesňoval a ve zbytku lesů často pásl dobytek. A potřeboval-li později více dřeva pro stavebnictví a jako palivo, tak vysazoval stromy, které rostou rychleji, jsou snadno opracovatelné a dobře zpeněžitelné.

Nepůvodní akát

Největšími změnami prošly lesy v jihovýchodní části Podyjí, kde vlivem odlesnění a následné degradace půd pastvou došlo k zásadní změně dřevinné skladby. V této oblasti vznikaly náhradní lesní porosty často výsadbou cizokrajných stromů, jako například borovice černé, douglasky tisolisté nebo dubu červeného. Zde se rovněž nejvíce rozšířil akát, původně severoamerická dřevina přivezená jako okrasný strom do zámeckých parků. V oblasti Devíti mlýnů a Šobesu člověk nejvýrazněji změnil i samotné říční údolí a navazující svahy. Působení člověka však mělo i pozitivní dopady. Mimo jiné i v důsledku lidské činnosti se zde, na rozhraní dvou biogeografických soustav, vyvinula unikátní rostlinná a živočišná společenstva s velkým množstvím zvláště chráněných druhů.

Správa Národního parku Podyjí chce člověkem pozměněná lesní společenstva obnovit směrem k přírodě blízkému stavu. Znamená to, že postupně z území odstraňuje takzvaně stanovištně nepůvodní dřeviny. Takové, které nejsou na dané lokalitě součástí přirozené druhové skladby. V Podyjí se jedná o již zmiňovanou borovici černou, douglasku tisolistou, trnovník akát a dub červený, ale také o jedli obrovskou, borovici banksovku, borovici vejmutovku, modřín opadavý, topol kanadský, pajasan žláznatý, jasan americký, ořešák černý a další.

Na některých místech v Podyjí se těží také smrk ztepilý a borovice lesní. Obě tyto naše domácí dřeviny pro jejich ekonomickou výhodnost člověk rozšiřoval i na místa, kam s ohledem na jejich životní nároky nepatří. Smrk lidé dříve vysazovali i do nižších poloh s delší vegetační dobou, vyššími teplotami a nižšími srážkami, ačkoliv mu přirozeně vyhovuje přesný opak. Borovicí člověk často velkoplošně zalesňoval málo úrodné zemědělské půdy. Smrk a borovice se navíc vysazovaly v monokulturách, kde chybí mezidruhový konkurenční boj o „místo na slunci". Stejnověké a stejnorodé porosty vysazené mimo jejich přirozené lokality mají horší stabilitu a odolnost. Jsou náchylné na působení nepříznivých vlivů, jako je sucho, silný vítr, mokrý sníh, dřevokazné houby, hniloby nebo podkorní hmyz.

Výskyt smrku ztepilého a borovice lesní by se do budoucna měl omezit pouze na lokality, které vyhovují jejich nárokům. V případě borovice to jsou místa chudá na živiny a vláhu, kde geologické podloží vystupuje až na povrch. Jedná se například o vyhlídky Králův stolec nebo Sealsfieldův kámen. Zde je pro ni typický zakrslý a pokřivený, někdy až bonsaiovitý vzhled. Smrk se v Podyjí přirozeně vyskytuje pouze na několika málo lokalitách v západní části národního parku, kde je pro něj vhodné mikroklima - vyšší vlhkost, nižší teplota a déle trvající stín. Kromě Ledových slují to jsou některá hluboce zaříznutá údolí bočních přítoků Dyje.

Jedle a buk

_{I mrtvé dřevo má v lese svoje místo a svůj význam. Je na něj vázáno mnoho různých druhů organismů. Zde korálovec bukový. FOTO: Petr Lazárek / Správa NP Podyjí}

Vytěžené plochy Správa Národního parku Podyjí zalesňuje stromy, jejichž nárokům a potřebám dané lokality vyhovují. Vysazují se hlavně buky a duby, ale také lípy, javory, jilmy, olše nebo jeřáby. Každoročně přibude i několik tisíc kusů jedle bělokoré. Zejména jedli a buk lidé v minulosti intenzivně těžili bez toho, že by následně byla zajištěna jejich výsadba. Jedli hojně využívali ve stavebnictví a buk na výrobu dřevěného uhlí. Svědčí o tom některé místní názvy - například rozcestí U Milíře nedaleko obce Podmolí.

Po dokončení obnovy dřevinné skladby lesních porostů budou lesy na 3/4 území národního parku ponechány přírodním procesům s minimem lidské činnosti. Návštěvníci Podyjí tak budou mít možnost alespoň na malém kousku území uprostřed civilizované krajiny pozorovat, jak „hospodaří" sama příroda, a všemi svými smysly vnímat „téměř úplnou divočinu".

Věděli jste, že v Podyjí:

• roste více než 120 druhů lesních dřevin
• je poměr zastoupení listnáčů a jehličnanů 75 % : 25 % (přesný opak než v celé České republice)
• je již téměř 50 % lesů ponecháno přírodním procesům
• se za dobu existence národního parku vysadilo téměř 5 milionů sazenic lesních dřevin
• je pracovní náplní hajného i péče o nelesní plochy, jako jsou louky a vřesoviště
• práci v lesích a na nelesních plochách vykonává okolo 50 živnostníků z obcí v ochranném pásmu národního parku

Petr Vančura, autor je vedoucí Odboru péče o les Správy Národního parku Podyjí

Článek vyšel ve Znojemském deníku jako součást seriálu k dvacetiletému výročí založení Národního parku Podyjí