Správa národního parku Podyjí

Území národního parku můžeme rozdělit na dvě části s odlišným vegetačním vývojem (Vicherek et al. 1991 nepubl. mat.): A. plošinu s reliéfem mírně zvlněné pahorkatiny, B.kaňonovité údolí Dyje.

A. VEGETACE PLOŠINY
a) Přirozená vegetace
Potenciální vegetací podstatné části plošiny jsou dubohabřiny, zejména hercynské dubohabřiny asociace Melampyro nemorosi-Carpinetum. Ty jsou na značné části své původní rozlohy zachovány, místy jsou nahrazeny kulturními porosty s převahou borovice a modřínu, ve východní části pak zejména akátu. Významnou, avšak plošně omezenou asociací plošiny jsou mochnové doubravy Potentillo albae-Quercetum na těžkých půdách. Pahorkatina v jihovýchodní části území nemá zachovány zbytky původní lesní vegetace, ale vedle subpanonských dubohabřin Primulo veris-Carpinetum lze předpokládat na jižních svazích pahorků dřívější výskyt teplomilných doubrav (např. břeková doubrava Sorbo torminalis-Quercetum). Plošina pravého břehu Dyje v západní části území (Vranovsko) náleží k potenciální vegetaci bučin (zejména strdivkové bučiny Melico-Fagetum), které se zde však zachovaly jen omezeně. Uvedené komplexy mezofilních a xerofilních lesů jsou místy přerušeny v mělkých údolích potoků údolními luhy, vzácně jsou na lokalitách se stagnující vodou vyvinuty slatinné olšiny s ostřicí prodlouženou (Carex elongata); nejlépe jsou zachovány v úseku mezi Lesnou a Čížovem. V nich lze nalézt ostřici řídkoklasou (Carex remota), kakost bahenní (Geranium palustre), starček potoční (Senecio rivularis), škardu bahenní (Crepis paludosa) či bezkolenec modrý (Molinia caerulea).

b) Náhradní vegetace
Na části plošin v NP jsou dnes lesy odstraněny a přeměněny na ornou půdu, louky a extenzivní pastviny. V jihovýchodní části území mají pastviny polopřirozený charakter. Vlivem vypalování a extenzivní pastvy získaly tyto plochy podobu zapojeného vřesoviště v mozaice se suchými trávníky. V keříčkových společenstvech místy dominují vřes obecný (Calluna vulgaris) a kručinka chlupatá (Genista pilosa). Méně časté jsou pak čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis) a kručinkovec poléhavý (Cytisus procumbens). Z dalších vzácnějších keřů zde rostou růže bedrníkolistá (Rosa pimpinellifolia) a višeň křovinná (Prunus fruticosa). Z velkého počtu bylin a trav jmenujme ostřici nízkou (Carex humilis), kavyl Ivanův (Stipa pennata), lomikámen cibulkatý (Saxifraga bulbifera), nebo nápadnou diviznu brunátnou (Verbascum phoeniceum) atd. V jarním aspektu rozkvétá koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), křivatec český (Gagea bohemica), rozrazil Dilleniův (Veronica dilenii) a orchideje - vstavač kukačka (Orchis morio) a prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina). Dalšími nápadně kvetoucími druhy jsou například v létě smil písečný (Helichrysum arenarium), trávnička obecná (Armeria vulgaris) a na sprašových překryvech hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris) a hvězdnice chlumní (Aster amellus). I jinde na erozí vypreparovaných skalních výchozech, na spraších a na mělkých půdách v okolí skalních výchozů lze nalézt xerotermní rostlinná společenstva. Luční vegetace je zachována především v odlesněných údolích potoků v SZ části území. K nejvýznamnějším druhům zde patří ostřice trsnatá (Carex caespitosa), vrba rozmarýnolistá (Salix rozmarinifolia), upolín nejvyšší (Trollius altissimus) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Několik malých rybníčků má většinou fragmentálně vyvinutou vodní a pobřežní vegetaci. Z vodních makrofyt jmenujme alespoň výskyt bublinatky jižní (Utricularia australis) a haluchy vodní (Oenanthe aquatica) v rybníku "U Jejkala". Významné druhy rovněž hostí antropogenní vegetace v zemědělské krajině ochranného pásma NP Podyjí. Cenná jsou zejména některá společenstva plevelů nebo ruderálů a úhorů, kde najdeme jinde dnes vzácné druhy (např. hlaváček letní (Adonis aestivalis), vrabečnice obecná (Thymelaea passerina), rmen rakouský (Anthemis austriaca) aj.).

B. VEGETACE ÚDOLÍ DYJE
a) Přirozená vegetace
Kaňonovité údolí Dyje má velmi dobře zachovanou přirozenou vegetaci. Na hranách a horních konvexních částech svahů jižních expozic jsou doubravy (kostřavová doubrava Festuca ovina-Quercus petraea a břeková doubrava Sorbo torminalis-Quercetum). Stromové patro je tvořeno zejména duby z okruhu dubu zimního (dub zimní Quercus petraea, žlutavý Q. daleschampii a mnohoplodý Q. polycarpa). Zde se vtroušeně objevuje i jeřáb muk a břek (Sorbus aria, S. torminalis) a dřín (Cornus mas). Keřové patro je chudé a je místy tvořeno krušinou olšovou (Frangula alnus) a jalovcem (Juniperus communis). Z bylin se setkáme s metličkou křivolakou (Avenella flexuosa) a bikou bělavou (Luzula luzuloides). Dosti častá jsou na otevřených místech keříčková společenstva tvořená především vřesem (Calluna vulgaris), kručinkou chlupatou a německou (Genista pilosa a G. germanica), například na Liščí skále. Na několika místech se v těchto společenstvech vyskytuje i vzácný lýkovec vonný (Daphne cneorum), například v okolí Havraníků. Po celé délce údolí se na nejexponovanějších místech objevují skalní bory Cardaminopsio petraeae-Pinetum nebo kručinkové doubravy Genisto pilosae-Quercetum petraeae (např. šíje Ostrohu, Hamerské vrásy atd.). Na extrémních skalních svazích se setkáváme se společenstvy skalních stepí s poměrně bohatou florou. Roste zde např. skalník celokrajný (Cotoneaster integerrima), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), sesel sivý (Seseli osseum), česnek žlutý (Allium flavum), mochna písečná (Potentilla arenaria) a reliktní tařice skalní (Aurinia saxatilis). Tato společenstva lemují údolí Dyje v celém národním parku, například na těchto lokalitách: Pašerácká stezka, Hamerské vrásy, šíje Ostrohu, skály pod Novým Hrádkem atd. Na obdobných stanovištích na krystalických vápencích u Čížova jsou zastoupeny teplomilné karbonátové doubravy asociací Corno-Quercetum a Pruno mahaleb-Quercetum pubescentis s mimořádně bohatým keřovým i travino-bylinným podrostem. Ve stromovém patře převládá dub letní (Quercus robur), zatímco dub šípák (Q. pubescens) zde zcela chybí (vyskytuje se jen ve východní části Podyjí - Hnanicko, Šobes, Havraníky). Nápadnými druhy svahů na bazických horninách jsou třemdava bílá (Dictamnus albus), oměj jedhoj (Aconitum anthora), oman mečolistý (Inula ensifolia), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum) aj. Nechybí ani orchideje, jako např. vstavače osmahlý, nachový nebo vojenský (Orchis ustulata, O. purpurea a O. militaris) nebo vemeníky dvoulistý a zelenavý (Platanthera bifolia, P. chlorantha), z dalších druhů je zde významný hořec křížatý (Gentiana cruciata). Na analogických stanovištích severních svahů, která jsou chladnější a vlhčí, jsou zastoupeny chudé acidofilní doubravy asociace Luzulo albidae-Quercetum petraeae. Ve spodních konkávních částech svahů, které jsou chladnější vlivem teplotní inverze a mají hlubší půdu vzhledem k akumulaci svahovin, bývají zastoupeny dubohabřiny s častými hájovými bylinami, jako je např. dymnivka plná (Corydalis solida) i dutá (C. cava), jaterník podléška (Hepatica nobilis) a prvosenka jarní (Primula veris). Na stinných místech roste brambořík nachový (Cyclamen purpurascens), lilie zlatohlavá (Lilium martagon) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Na severních expozicích v severozápadní části území (Braitava) jsou submontánní bučiny asociace Tilio cordatae-Fagetum a na prudkých svazích pod skalami s akumulací balvanitého materiálu suťové lesy - javorové habřiny Aceri-Carpinetum. Vyskytuje se zde kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) a měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva). Protější břeh Ledových slují je pozoruhodný reliktním výskytem ploštičníku evropského (Cimicifuga europaea) a četnou populací dealpinní růže převislé (Rosa pendulina). Dle dendrologů se zde rovněž vyskytuje populace původního smrku ztepilého (Picea abies) v neobvykle nízké nadmořské výšce, který se zde množí dokonce hřížením. Na svahu Ledových slují je rovněž jeden z posledních zbytků životaschopných porostů jedle bělokoré (Abies alba) v národním parku. Ve svahové bučině na Braitavě roste přibližně dvacet autochtonních jedinců tisu (Taxus baccata). V suťových polohách je ještě poměrně častý jilm drsný (Ulmus glabra). Pro skalnaté svahy údolí Dyje je typický výskyt ostrůvků primárního bezlesí. Objevují se zde i některé orchideje, jako jsou např. vstavač osmahlý (Orchis ustulata) nebo vstavač vojenský (O. militaris). Vedle skalních výchozů jsou druhým typem stanovišť primárního bezlesí v kaňonovitém údolí Dyje periglaciální balvanité žulové a rulové suti. Zatímco na jižních svazích jsou porostlé pouze společenstvy epilitických lišejníků, na vlhčích severních svazích se na nich zvláště na kontaktu s lesem vyskytují druhově chudé kapradinové porosty. Aluvium Dyje je porostlé olšinami (zejména ptačincová olšina Stellario-Alnetum glutinosae) a samotný tok je lemován říčními rákosinami, lokálně i fragmenty vrbových křovin. V korytě Dyje jsou časté porosty lakušníku vzplývavého (Batrachium fluitans).

b) Náhradní vegetace
Lužní porosty byly v minulosti ve značné části přeměněny na kosené aluviální louky, které jsou druhově velmi bohaté. Vyvinutý lužní porost je zachován například při ústí Klaperova potoka. Rostou zde mohutní jedinci jilmu vazu (Ulmus laevis) a vrby bílé (Salix alba). Bylinné patro je tvořeno prvosenkou vyšší (Primula elatior), sněženkou podsněžníkem (Galanthus nivalis), řeřišnicí hořkou (Cardamine amara) atd. Na několika místech v nivě Dyje (Ledové sluje) i v údolích přítoků (Klaperův potok) dnes regenerují podmáčené olšiny (často na loukách ponechaných ladem).