Způsoby péče o les
Podle stupně ochrany území od CHKO směrem k NP, v závislosti na daném legislativním rámci a později i vlivem nejdůležitějšího managementového nástroje – práva hospodaření (na Správu NP Podyjí bylo převedeno k 1.1.1994) se postupně měnila ochrana lesních společenstev a způsoby péče o les.
S postupným vznikem jednotné koncepce péče o les, byly definovány a postupně v praxi používány i jiné
způsoby péče o les:
-
upustilo se od holosečného způsobu hospodaření – maloplošné holé seče jsou používány pouze v případě přeměn akátových porostů
-
těžba a přibližování dřeva jsou v maximální možné míře situovány do zimního období tak, aby se minimalizovalo poškození podrostu i půdního povrchu
- při těžbě dřeva je v maximální míře používáno tzv. směrového kácení, aby se co nejméně poškodily ponechané stojící stromy a přirozená obnova
- při směrování a přibližování dřeva se přestala používat těžká mechanizace (lesní kolové traktory - LKT) a kromě
lehčích univerzálních kolových traktorů se začala používat mechanizace k přírodě šetrná jako jsou malé pásové
vyvážecí soupravy
- je kladen důraz na maximální využití přirozené obnovy cílových dřevin
- při zalesňování se používají výhradně stanovištně odpovídající dřeviny s maximálním využitím sadebního
materiálu pocházejícího z území NP
- při výchovných zásazích (prořezávky a probírky) jsou preferovány cílové dřeviny s ohledem na jejich
zastoupení v porostu
- změnil se pohled na význam různých druhů dřevin – např. bříza dříve považovaná za tzv. plevelnou dřevinu je nyní
preferována na úkor „hospodářsky významných“, ale stanovištně nevhodných jehličnatých dřevin
- při mýtních úmyslných těžbách jsou ponechávány staré dospělé stromy cílových dřevin – tzv. výstavky
- na části území jsou lesní porosty ponechány samovolnému vývoji
- jsou využívány přírodě blízké způsoby pěstování lesa, např. metoda cílových stromů
- v lesních porostech jsou uplatňovány různé "účelové" zásahy jako např. ponechávání, resp. vytváření a
udržování sníženého zakmenění nad vybranými společenstvy xerotermních rostlin.
Autor: Petr Vančura